Setkání na atolu
Galerie plastik v Hořicích si Vás dovoluje upozornit na projekt skupiny mladých sochařů s názvem „Setkání na atolu“. V prvním říjnovém týdnu budou umělci na přilehlém prostranství i přímo v prostorách Galerie plastik vytvářet společnou sochu. Výtvarný záměr kolektivu provází i přirozený zájem o širší problematiku soudobého sochařství. Plenérová forma vzniku skulptury v areálu Sochařského parku U Svatého Gotharda nabízí hořické veřejnosti možnost osobně zažít jedinečný proces vzniku výtvarného díla. Projekt má potenciál přiblížit zájemcům tvůrčí postupy a přemýšlení mladé generace sochařů, kteří by rádi iniciovali otevřenou debatu na téma současné sochy.
Galerie plastik v Hořicích by prostřednictvím projektu chtěla oslovit žáky základních a studenty středních škol, pro něž by mohlo být osobní setkání s tvořivou prací umělců, kteří teprve nedávno opustili ateliéry pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové a Akademie výtvarných umění, inspirativním zážitkem a přímou vizualizací jinak rozmělněné představy o činnosti moderního umělce. Finální kompletace a dokončení díla proběhne ve výstavním sále Galerie plastik, do něhož bychom touto formou chtěli pozvat i školou dosud povinné zájemce o současné umění.
Přestože projekt není ze své podstaty zamýšlen jako praktický výtvarný workshop pro žáky a studenty, ve své bezprostřednosti a názornosti se může stát přímým podnětem k určité kreativní aktivitě. Doufáme, že možnost přímé konfrontace se vznikem současné sochy zaujme nejen pedagogy výtvarných oborů, ale jejich prostřednictvím také samotné žáky a studenty. Při návštěvě galerie Vám organizátoři akce ochotně představí koncept projektu i zúčastněné sochaře, kteří mohou osobně zodpovědět dotazy týkající se výtvarného záměru či pracovních metod.
Setkání na atolu
Galerie plastik v Hořicích 1. – 8. 10. 2016.
Matouš Lipus, Eliáš Dolejší, Marek Brožek, Jan Vítek, Matěj Bílek, Kristýna Lutzová
a přizvaní hosté
kurátorka: Jana Cermanová
Veřejná diskuze s umělci na téma „Současná socha: tendence, přesahy, funkce ve veřejném prostoru“ se uskuteční 6. 10. 2016 od 18 hodin v Galerii plastik v Hořicích. Diskuzi bude moderovat historička umění a kurátorka Galerie hl. města Prahy Sandra Baborovská.
Představení sochy proběhne v sobotu 8. 10. 2016 od 15 hodin v Galerii plastik v Hořicích.
Výstava potrvá do 31. 10. 2016.
Galerie plastik Hořice
Gothardská 1639
508 01 Hořice v Podkrkonoší
muzeum.horice.org
Projekt finančně podpořilo prostřednictvím MAS Podchlumí MŠMT ČR.
Materiál poskytla firma Xella CR, s.r.o.
Projekt podporuje SPŠKS Hořice.
Setkání na atolu
Když Karel Prantl na konci 50. let uspořádal první sochařské symposium, pomýšlel především na mladé umělce, pro něž bylo v soudobé umělecké praxi tvoření v materiálu a monumentálním měřítku téměř nedostupné. Společná práce v přírodním ateliéru měla být především výtvarným cvičením. Zúčastněným však ze své podstaty nabízela více než jen možnost individuálního uměleckého výkonu. Sebestřednost a soutěživost výtvarného mládí byly konfrontovány s kvalitami práce v uměleckém kolektivu. Sochaři si ve skromných pracovních podmínkách vzájemně pomáhali nejen při náročných technických úkonech, střetávali se v názorových diskuzích o směrování tvorby a také zažívali prostou radost příznačnou pro lidské sdílení.
Z původního Prantlova konceptu vychází spolupráce šesti mladých sochařů na společném díle pro Galerii plastik v Hořicích. Mladí, akademicky vzdělaní umělci se rozhodli vést na téma monumentální sochy kritický dialog formou sebepoznávání. Vytvoření společné sochy, spojené s osobní disciplínou, vůlí ke konsenzu a jistým potlačením individuální exhibice, považují za jasnou výzvu, z níž si každý ze zúčastněných odnese novou zkušenost. Třebaže volná tvorba jednotlivých autorů tomu mnohdy nenapovídá, přiznávají výtvarnou kontinuitu s „klasickou sochou“. Ve smyslu práce s materiálem, prostorem a časem ji dokonce určili za jeden z výchozích aspektů vzájemné spolupráce, jež by měla vyvrcholit vznikem kompaktní skulptury kruhového půdorysu. Také odkaz na experimentální rozměr liběchovského díla Václava Levého, jemuž české dějiny umění přiznávají postavení zakladatele moderního sochařství a jednoho z prvních plenérových tvůrců, svědčí o znovu objevovaném vztahu k uměleckému odkazu našich předků. S ohledem na zcela současné intence tvůrců by bylo nicméně chybné posuzovat respekt k tradici jinak, než jako prvek stimulační. Samotný proces vzniku sochy, za užití skulptivních metod zpracování, bude do jisté míry probíhat intuitivně, v reakci na nároky materiálu a vzniklé situace, jak je ostatně při metodě taille directe běžné. Ambiciózní vizí tvůrců je finální dílo odrážející společné úsilí i osobní přístupy, socha veskrze nová, ovšem bez nároku rozporovat tradici.
Autoři zohledňují rovněž společensko-kritický rozměr projektu. Práce na kolektivní soše, nutně maximalizující míru tvůrčí spolupráce autorů, bezpochyby zintenzivní umělecký dialog mezi sochaři, podnítí nevyhnutelné střety a možná otevře debatu o tématech klíčových pro současnou sochařskou praxi. Ostatně samotná revize soudobé formy a poslání sochařských symposií reprezentuje palčivou problematiku, jejíž východiska nezbytně předurčí další podoby současné sochy. Je vítanou skutečností, že se mladá a angažovaná generace sochařů rozhodla realizovat své tvůrčí „setkání“ a kritické zamyšlení právě v Hořicích.
Jana Cermanová
Matouš Lipus