Komentovaná prohlídka výstavy Ivany Štenclové

Galerie plastik Hořice Vás srdečně zve na komentovanou prohlídku výstavy Ivany Štenclové Little Monster za přítomnosti autorky.

Prohlídka se uskuteční ve středu 17. června 2020 od 17.30 hodin.

Česká vizuální umělkyně Ivana Štenclová (1980) studovala kresbu u prof. Jitky Svobodové na AVU v Praze a kresebná linie dosud zásadně definuje povahu její tvorby. Ústředním motivem děl jsou od počátku mezilidské, především pak rodinné vztahy, které podrobuje kritické analýze. Autorka zaujme neobvyklými tvůrčími přístupy, aktuálně za pomoci laseru perforuje a extrahuje z překližky kresbu, kterou dále zpracovává a vrství.

stenclova.cz

Letní ateliér pro mladé umělce 2020

Přijměte naše pozvání do fascinujícího světa výtvarného tvoření a staňte se umělcem, jeho múzou i modelem. Vstupte s námi do magického prostoru galerie uměleckých děl a buďte sami součástí nekonečného příběhu uměníGalerie plastik opět pořádá letní ateliér pro mladé umělce!

Galerie plastik pořádá letní příměstský tábor na téma

Člověk v umění

3. – 7. 8. 2020 8:30 – 16:30 / pro děti 7-14 let


* každodenní rozmanitý výtvarný program: kresba podle živého modelu, portrét, malba, živé obrazy a sochy, práce s hlínou, performance, bodypainting, různorodé výtvarné aktivity v plenéru

* výlety a zážitkové hry nejen v prostředí Sochařského parku U sv. Gotharda

* poutavé i poučné příběhy o umělcích, jejich dílech a výtvarných technikách

* letní prázdninová zábava

* tým profesionálních lektorů: Mgr. Jiří Merčák, Mgr. Jarmila Gregorová, PhDr. Jana Cermanová, Ph.D.

Oběd a celodenní pitný režim zajištěn.
Cena za týdenní program 2000,- Kč
Závazné přihlášky do 21. 6. 2019

Kontaktní osoba:
Jana Cermanová
cermanovaj@seznam.cz
TEL: 778 489 781

Vážení příznivci letního ateliéru v Galerii plastik,

velmi Vám děkujeme za Váš zájem o galerijní tábor s výtvarným programem. V tuto chvíli je kapacita ateliéru naplněna. Vážíme si Vašeho zájmu o galerijní programy pro mládež a mrzí nás, že z kapacitních a organizačních důvodů nemůžeme vyjít vstříc všem uchazečům.Děkujeme za pochopení.

Tým organizátorů Letního ateliéru pro mladé umělce

Socha Tomáše Skalíka Migrace laskavosti jako dočasná instalace na náměstí Jiřího z Poděbrad

Exteriérové výstavy soch a instalací se v posledních letech staly doslova letním fenoménem českých měst. Například českobudějovický projekt Umění ve městě, původně venkovní sochařská instalace, se úspěšně rozrostl do dalších měst regionu. Sochařský festival Sculpture Line, který začínal v roce 2015 sochami v pražských ulicích, si již několik let nárokuje status mezinárodní sochařské přehlídky. Pražský Festival m3 – Umění v prostoru, Brno Art Open nebo ostravská Kukačka zahrnují také nesochařské intervence do veřejného prostoru a představují rovněž práce ryze konceptuální povahy.

Tyto a mnohé další přehlídky nicméně spojuje vize negalerijní prezentace současného umění. Právě vyvázáním ze „sterilního“ prostředí výstavního sálu a přenesením do „reálného“ světa je umělecké dílo konfrontováno s barvitějším a proměnným okolím a daleko různorodější skupinou diváků, kteří na něj mohou reagovat. Protože se umění ve veřejném prostoru stává jakýmsi společným kulturním a duchovním vlastnictvím komunity, ale vzpírá se jednoznačným interpretacím, vzbuzuje emocionálně vyhraněné postoje diváků a živou diskuzi, jež se v galerijním prostředí jen zřídka odehrává mimo kurátorskou rovinu.

Galerie plastik jako umělecká organizace města Hořice také považuje problematiku představení současného umění mimo prostor budovy na vrchu Gothard za velice podnětnou součást výstavních aktivit. Přestože se v Hořicích letos uskuteční již 31. ročník Mezinárodního sochařského symposia a severozápadní hranici města lemují dva sochařské parky, začlenění aktuálního uměleckého díla do městského organismu dosud nebylo dostatečně zohledňováno. Projekt dočasných uměleckých instalací v centru Hořic, který byl loni zahájen představením sochy Michala Gabriela Levitace, má potenciál tuto skutečnost změnit. Je přirozené, že vzhledem k uznávané umělecké tradici místa i množství sochařských památek plně srostlých s hořickým prostranstvím, je namístě přistoupit k intervenci do venkovního prostoru s velkým respektem a poctivostí, kvalitami, které jsou bohužel mnohým současným uměleckým festivalům vzdáleny.

Socha, která bude ve výstavní sezóně 2020 instalována na náměstí Jiřího z Poděbrad, tak není pouhým vypůjčeným objektem, ale vzniká jako realizace jedinečného návrhu pro konkrétní místo. Autor díla, sochař Tomáš Skalík, se nejen vyrovnává s vlastní uměleckou vizí, ale rovněž reaguje na místní specifika a aktuální situaci. Vznikající objekt reprezentuje sochařovu touhu vytvořit dílo, které není zahleděno do sebe, ale nabízí divákovi možnost ztotožnit se s ním nejen vizuálně, ale také skrze jeho případnou funkčnost. Socha k něčemu „přináší ušlechtilý kámen z jesenického pohoří. Nese s sebou stopy a odkazy kamenického řemesla, diskutuje o sochařském materiálu, o rozdílných kulturních vlivech, o mravních principech, upomíná na historii kamenických škol v naší zemi, je nabídkou i výzvou, příležitostí i dekorací. Je středobodem prostoru i kontrapunktem k němu“.

Socha Tomáše Skalíka Migrace laskavosti, jako dočasná instalace v exteriéru Hořic, představuje další z uměleckých děl, které ve shodě s výstavním konceptem Galerie plastik opouští prostor „bílé kostky“, aby se vydaly do svobodného prostoru města vstříc divákovi.

Socha Tomáše Skalíka bude na náměstí Jiřího z Poděbrad osazena na sklonku měsíce června.

MgA. BcA. Tomáš Skalík, Foto: MF Dnes

Little Monster a jiné tváře Ivany Štenclové

Česká vizuální umělkyně Ivana Štenclová (1980) nabízí návštěvníkům Galerie plastik výběr z tvorby zhruba posledního desetiletí. V tomto období se profiloval jak autorčin zájem o citově prožitý portrét, tak fascinace prostorem v obraze, tedy komponenty, které definují její aktuální výtvarný projev.

Ivana Štenclová studovala v letech 1999 – 2005 kresbu u profesorky Jitky Svobodové na Akademii výtvarných umění v Praze a kresebná linie zůstává trvale jejím klíčovým vyjadřovacím prostředkem. Tradiční pojetí kresby ovšem prostupuje nezdolná touha experimentovat s rozličnými technikami a materiály. Od obrazů kreslených injekční stříkačkou, tavnou pistolí či pájkou, skládaných nebo „vyšívaných“ z izolačních hmot, dospěla autorka až k využití digitálních technologií, jejichž prostřednictvím přenáší obrysové linie do těžko podmanitelných materiálů.

Dlouhodobé zaujetí prostorem v obraze vyústilo v díle Ivany Štenclové do série takřka reliéfních objektů. Za pomoci laseru perforuje a extrahuje z překližky kresbu, kterou dále zpracovává a vrství. Rozrušením kompaktní obrazové plochy a vystavěním složité struktury prostorového plánu nechává autorka nahlédnout až do pomyslného nitra obrazu, odkud jakoby přirozeně pramení i jeho sdělení. Štenclová ve své práci dlouhodobě využívá ornament, který ovšem vnímá nejen jako dekorativní element, ale také jako prvek, který může obsah díla spoluutvářet či naopak tajit.

V rovině námětové charakterizuje Ivanu Štenclovou velmi konzistentní přístup. Ústředním motivem tvorby jsou mezilidské, především pak rodinné vztahy, které podrobuje kritické analýze. Osobní mnohavrstvý prožitek těhotenství a mateřství vnesl do jejího díla intenzivní zacílení na téma dítěte. Charakteristické je pro autorku zpracování ve formě figurálních kompozic, portrétů a autoportrétů.

Díla Ivany Štenclové jsou zastoupena ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Nadace J. a M. Jelínek (Švýcarsko), Muzea moderního umění A. Warhola (Slovensko), Města Chelmek (Polsko), Wing Shya Collection (Hongkong) a dalších.

Výstava Ivany Štenclové na pomezí obrazu, reliéfu a objektu bude v Galerii plastik přístupna veřejnosti od 12. května.

Ivana Štenclová, „Bring Me Up“, překližka, akryl, 120 x 85 cm, 2020

Poklady sbírky III.

Jan Laušman, Fotbalista, kolem r. 1902, sádra, Galerie plastik Hořice

Socha Fotbalisty reprezentuje jak svým námětem, tak i formálním zpracováním jednu z nejpozoruhodnějších prací sbírky z období kolem roku 1900. Obličej, vlasy a partie nohou sportovce jsou modelovány v ploškách s ostrými hranami, jež vytvářejí kontrast k výrazně hladšímu povrchu rukou. Nápadná nehybnost postavy může vzhledem k dynamické podstatě sportovního námětu působit až nepatřičně, autor tak ovšem umocnil napětí celé kompozice.

Laušman se plastikou Fotbalisty vzdaluje akademismu i soudobým uměleckým směrům – symbolismu, dekadenci i secesi, které čerpaly motivy zejména z oblasti historie, literatury a mytologie. Volí téma pro svou dobu nezvyklé, zcela civilní, přesto až exotického účinku. Sochař neusiluje o věrnou iluzi reality, spíše chce vytvořit dílo, jež by zachytilo atmosféru a pocity moderní společnosti počátku 20. století a rodící se fenomén sportu poskytl Janu Laušmanovi výjimečný námět. 

Poklady sbírky II.

Představujeme další plastiku z našich sbírek. Studie hlavy Ofélie se před několika týdny vrátila zpět do Hořic z výstavy Portrét v Čechách pohledem dvou staletí na Pražském hradě.       

Josef Kalvoda, Studie hlavy Ofélie, před r. 1906, patinovaná sádra, Galerie plastik Hořice

Josef Kalvoda vytvořil hlavu Ofélie jako samostatnou studii k figuře oblíbené shakespearovské hrdinky. Kalvodovo zpracování námětu nese všechny podstatné rysy dobového způsobu zobrazení Ofélie: andělsky svůdná dívka s mírně vyděšeným výrazem. Kráska s mandlovýma očima a pootevřenými ústy si pravou rukou odhrnuje z tváře pramen dlouhých vlasů propletených lučním kvítím. Levou paží s odhaleným ramenem se v gestu údivu a zmatení dotýká brady. Erotický potenciál Kalvodovy Ofélie, třebaže maskovaný závojem nevinnosti a idealizovaných půvabů, je zjevný.

Postava Ofélie, její osamělost, bezmocnost i tragická smrt, poskytovala umělcům na přelomu 19. a 20. století magicky silný námět. Spojení šílenství, tehdy obecně považovaného za ryze ženskou chorobu, s něžnou krásou a zranitelností umožňovalo tvůrcům zachytit všechny erotické podtóny. I přes mnohdy dráždivě milostné zobrazení zůstává Ofélie ve výtvarném umění typickým příkladem pasivního objektu – ženy trpitelky, která tvoří paralelu k častějšímu motivu secesního symbolismu, jímž byla Femme Fatale – žena osudová.

Nový prospekt stálé expozice Galerie plastik

Umělecká sbírka Galerie plastik má charakter reprezentativního souboru děl českého sochařství sklonku 19. a první poloviny 20. století. Sbírka díky svým kvalitám vzbuzuje trvalý zájem odborníků i uměnímilovné veřejnosti. V rámci propagace stálé expozice Galerie plastik jsme pro Vás připravili nový propagační prospekt, který obsahuje základní údaje o sbírce a informace pro návštěvníky galerie v česko-anglické jazykové mutaci.

Doufáme, že se Vám prospekt bude líbit a že díky němu naleznou do hořické galerie cestu další příznivci výtvarných umění.

Poklady sbírky I.

Vážení návštěvníci, 
české galerie i většina světových muzeí umění zůstávají i nadále z důvodů bezpečnostních opatření uzavřené. Protože Galerie plastik není výjimkou a nemůžeme s Vámi bohužel zahájit výstavní sezónu 2020 osobně, připravili jsme si pro Vás pravidelné příspěvky o pokladech našeho depozitáře. Doufáme, že Vám naše díla nabídnou v současné situaci alespoň drobné odreagování. 

Quido Kocián, Malíř Ludvík Vacátko, 1899, patinovaná sádra, Galerie plastik Hořice

Portrétní tvorba prostupuje dílem Quida Kociána spíše výjimečně a jakoby mimochodem. Sochař, který je znám především díky originálním secesně-symbolistním a expresivním plastikám, prakticky netvořil podobizny na zakázku a pokud portrétoval, pak čistě z osobních důvodů. V centru sochařova zájmu se nacházelo především vystižení psychického stavu a nejvnitřnějších stránek lidské povahy, vnější fyzická podoba jej zajímala až na druhém místě.

Na sklonku 19. století vytvořil Kocián několik mužských portrétů dle modelů ze svého blízkého okolí. K nim náleží i suverénně modelovaná podobizna kolegy malíře Ludvíka Vacátka, kterého zachytil jako mladého elegána s natočenými kníry a bujnou kšticí nad vysokým čelem, v jehož zasněném nostalgickém pohledu se pomyslně odráží mnohé z pocitů generace přelomu 19. a 20. století.