To, co zbylo

26. 4. – 14. 7. 2024

  • kurátorka: Iva Mladičová
  • vernisáž 25. 4. v 17.00: součástí vernisáže bude tvorba živého sousoší s Karlem Kuncem a Martinem Zetem

Hlavní záměr výstavy, pojaté jako svého druhu reportáž, spočívá ve zviditelnění existence uměleckého, pedagogického a obecně hodnotového odkazu nabytého studiem na hořické Střední uměleckoprůmyslové škole sochařské a kamenické. Prostřednictvím děl pěti sochařů a sochařek, absolventů a absolventek této školy, se obrací do nedávné historie, ale především k živé přítomnosti, aby zdůraznila i význam samotného zrodu instituce před 140 lety. Celek prezentovaný v symbolickém prostoru Galerie plastik, od svého vzniku se školou úzce spjaté, je tvořen současnými pracemi, také ale kresbami, sochami a fotografickými záznamy uměleckých akcí z doby jejich středoškolského studia. Umožňuje tak nacházet vzájemnosti působení dobového stylu výuky a osobitosti pozdějšího uměleckého výrazu vystavujících, včetně vlivu jejich následného studia na pražské Akademii výtvarných umění. Nabízí možnost uvidět „to, co zbylo“.

Současné práce KRYŠTOFA KAPLANA charakterizuje prolínání technicistní a tělesné formy s metaforickým významem transformativního děje. Ve výstavě jej prezentují Procesy, objekty tvořené nosnou architekturou a objemy formovanými expanzí fyzikálně-chemických sil. Torzo reflektuje možnosti plasticity vymezené kovovou figurální konstrukcí. Hořickou SUPŠSK vnímal Kryštof Kaplan v době rozhodování o volbě střední školy jako jedinou možnost, kde lze studovat kvalitní sochařství. Důležitou roli pro něho na škole sehrál Martin Zet – díky jeho komentářům začal opravdu nad sochou přemýšlet. V kontrastu dosavadního školního stereotypu kopírování vzorových modelů to vnímal jako důležité „prozření“. / MARKÉTA KOREČKOVÁ si z doby studia na hořické SUPŠSK vybavuje nejednu vyhrocenou situaci. Opakovaně se totiž odvážila k netradičním výrazovým formátům, – některými evidentně předjímala dnes pro ni již charakteristické téma ženských rolí a rodinného společenství. Do současné výstavy zařadila svou nejnovější práci Rodina v louži obsahující srozumitelnou symboliku a subverzi specifického humoru. Její významy odkazují do autorčina osobního prostoru, současně ale umožňují rezonanci problematického tématu dnešní moderní civilizace. / ŠTĚPÁN MÁLEK si již během středoškolského studia uvědomil skutečnost, že klasická kresba a modelování jsou podpůrnou součástí svobodné umělecké práce. Také již na hořické SPUŠSK začal projevovat zájem o konstruktivistické tvarosloví, jehož principy umělecky interpretuje dodnes. Inspirativní význam pro něho měly tehdy výtvarné publikace vydávané od 70. let Jazzovou sekcí. Z pedagogů školy si velmi vážil Dagmar Štěpánkové, především za její otevřený přístup, podnětný byl pro něho i Miroslav Čapek. / Také v pozdějších pracích LENKY MELKUSOVÉ – jde hlavně o psychologické dětské portréty – zaznívá raný formující kontakt s kvalitní sochařskou tvorbou v autentickém prostředí hořické vily Josefa Wagnera, což jako samozřejmou součást výuky zprostředkoval Jan Wagner. Do současné výstavy je zařazen i autorčin charakteristický porcelánový portrét EM ze sbírek Národní galerie. / PETR STIBRAL se svými současnými site-specific pracemi vztahuje k závažným sociálním obsahům. Ve výstavě se objevují ale i práce tematizující aktivování divákova přímého vjemu, poukazující na vizuální nejednoznačnost vytvořené formy. V období studia na hořické SUPŠKS se Petr Stibral věnoval především figurální soše. Také pro něho bylo pedagogické působení Dagmar Štěpánkové zásadně motivující, neboť studenty vedla k vytváření volných uměleckých prací.

Součástí výstavy jsou i videozáznamy komentářů všech vystavujících. Uvádějí v nich vlastní očekávání při vstupu na SUPŠSK a hodnotí jejich naplnění. Vyjadřují se k dobovému charakteru výuky, připomínají význam konkrétních pedagogů-osobností. Popisují, zda se během studia přiblížili podstatě vlastního specifického uměleckého tématu/výrazu. Formulují odlišnost principů středoškolského formátu uměleckého studia vzhledem k vlastním zkušenostem následného absolvování pražské AVU. Někteří reflektují výuky na hořické škole i optikou vlastních pedagogických zkušeností. Pregnantně formulují existenci specifické esence v jejich umělecké práci, která vyplynula právě ze studia na této škole. Video-komentáře autorů/autorek tak odkrývají další obsahové roviny a živým způsobem rozšiřují působení vystavených děl.

Videozáznamy přibližují ale i atmosféru dnešního stavu školy, a to díky výpovědím některých současných pedagogů – LADISLAVA JEZBERY, MARTINY HOZOVÉ a JANA POSPÍŠILA, – všichni jsou i jejími dřívějšími absolventy. Vystavující často připomínají poměrně úzké zaměření dobové výuky na řemeslnou dovednost, a právě uvedení pedagogové se již řadu let pokouší vnést do výukového konceptu především uměleckou rovinu. Oživují tak vlastně principy spjaté se založením školy, kdy jedinečný charakter instituce a vysoká kvalita výuky se zasloužily o mezinárodní věhlas školy, a výrazně tedy ovlivnily nejen umělecký názor a díla samotných studentů, ale i kulturní charakter samotného města.

KRYŠTOF KAPLAN (*1987 v Praze) studoval v letech 2002–2006 na SUPŠSK Hořice a v letech 2008–2013 absolvoval AVU v Praze (J. Zeithamml), kde dále v letech 2015–2016 působil jako asistent. Od roku 2015 proběhla řada jeho samostatných výstav, z nedávné doby připomeňme např.: Tenze, Centrum současného umění DOX, Praha, 2019; Metafyzika / Procesy, Atrium, Praha, 2019; Korporealita, Pragovka Gallery, Praha, 2020; Hladkáň, Galerie Dům, Broumov, 2022. Roku 2008 spoluzaložil kapelu Vložte kočku a s bratrem Cyrilem působí v hudební dvojici Kaplan Bros.

MARKÉTA KOREČKOVÁ (*1975 v Chrudimi) studovala v letech 1989–1992 na SUPŠSK Hořice a v letech 1992–1999 na pražské AVU (M. Knížák, K. Nepraš), absolvovala stáže na AVU (J. Zeithamml) a na Sommerakademie Salzburg (L. Ewing). Samostatně vystavuje od roku 2001, z nedávných let připomeňme např.: První a poslední, Výklady AXA, Praha, 2021; Home Sweet Home (společně s J. Mackem), Gočárova galerie, Pardubice, 2022. V současné době vyučuje na Střední škole grafického designu v Lysé nad Labem.

ŠTĚPÁN MÁLEK (*1966 v Chlumci nad Cidlinou) studoval v letech 1981–1984 na SUPŠSK Hořice, v letech 1984–1985 na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové, kde v letech 1996–2000 pedagogicky působil, a v letech 1990–1996 dále absolvoval pražskou AVU (S. Kolíbal, H. Demartini, J. Zeithamml). Je předsedou Klubu konkretistů KK3, od roku 2011 připravuje festivaly Konkrétní podzim. Je aktivní i v oblasti punkové hudby.

LENKA MELKUSOVÁ (*1978 ve Valticích) studovala v letech 1993–1997 na SUPŠSK Hořice a v letech 1997–2004 na pražské AVU (J. Hendrych), kde v roce 2002 uskutečnila stáž v malířském ateliéru (J. Skrepl) a v roce 2003 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (P. Štecha). Od roku 2002 se zúčastnila řady výstav, z nedávné doby připomeňme např. Krása & půvab, Oblastní galerie Liberec, 2019.

PETR STIBRAL (*1977 v Praze) studoval v letech 1992–1996 na SUPŠSK Hořice a v letech 1997–2004 absolvoval pražskou AVU (J. Zeithamml, V. Kokolia). Od roku 2004 proběhla řada jeho samostatných výstav, z nedávné doby uveďme např. jeho účast na výstavách Divoce, NoD, Praha, 2020; RAW (společně s J. Lipavským a M. Lipavským), VčG Pardubice, 2022; Festival m3 – Umění v prostoru, Praha, 2022. Je autorem mnoha site-specific instalací a intervencí do městského i krajinného prostoru. Od roku 2014 vyučuje na Vyšší odborné škole uměleckoprůmyslové a SUPŠ v Praze.

LADISLAV JEZBERA (*1976 v Hořicích v Podkrkonoší) studoval v letech 1991–1995 na SUPŠSK Hořice, kde od roku 2014 pedagogicky působí, a v letech 1995–2001 studoval na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně (V. Preclík, J. Ambrůz).

MARTINA HOZOVÁ (*1971 v Hradci Králové) studovala v letech 1985–1989 na SUPŠSK Hořice, kde od roku 2012 pedagogicky působí. AVU v Praze absolvovala v letech 1989–1995 (K. Nepraš) a 2006–2008 (P. Siegl).

JAN POSPÍŠIL (*1973 v Jeseníku) studoval v letech 1990–1993 na SUPŠSK Hořice, kde v současné době pedagogicky působí. V letech 1993–2000 absolvoval AVU v Praze (K. Nepraš).

Pozn. V textu je jednotně použita zkratka SUPŠSK vycházející ze současného názvu školy, i když před rokem 2020 šlo o Střední průmyslovou školu kamenickou a sochařskou (SPŠKS).

grafika: Pavel Tichoň

koncept instalace: Petr Stibral

spolupráce na výstavě: Ladislav Jezbera, Anna Crhová

Co připravujeme na rok 2024?

Galerie plastik bude v roce 2024 otevřena od 25. dubna, kdy zahájíme výstavu věnovanou 140. výročí založení Střední umělecko-průmyslové školy sochařské a kamenické v Hořicích, následovat bude 10. ročník tradičního Mezinárodního festivalu krásných umění – tentokrát netradičně pojatý jako mezinárodní přehlídka současného umění na téma kosmos.

Návštěvu před oficiálním začátkem sezony, nebo mimo otevírací dobu je možné domluvit na crhova@muzeum.horice.org nebo na telefonním čísle 778 468 371.

Těšíme se na vaše návštěvy!

To, co zbylo / Kaplan, Korečková, Málek, Melkusová, Stibral / Výstava ke 140. výročí SUPŠSK v Hořicích

  • termín: 25. 4. – 14. 7. 2024
  • kurátorka: Iva Mladičová
  • vernisáž s tvorbou živého sousoší ve čtvrtek 25. dubna od 17 hodin

V roce 2024 si připomeneme 140. výročí založení Střední průmyslové školy sochařské a kamenické v Hořicích – tuto významnou instituci, zásadně ovlivňující kulturní dění v Hořicích a dodnes připravující mladé umělce a umělkyně pro další studium, připomene MMG výstavou.

Pro výstavu bude upravena stálá expozice Galerie plastik, jejíž díla jsou do velké míry spojena právě s fungování hořické sochařské školy. Tradičně bude výstava probíhat ve výstavních prostorách Galerie plastik, ale pronikne i do veřejného prostoru Hořic.

V těchto různorodých prostorech bude nejen zkoumat různorodá témata spojená se slávou i s těžkostmi školy, bude také obecnou úvahou o měnící se roli sochařství v uplynulých 140 letech. Pro toto zkoumání využije nejen díla ze sbírek MMG a SUPŠSK a zápujčky děl významných studentů*ek a absolventů*ek, pro účely výstavy vzniknou také nová díla, reagující přímo na nezaměnitelnou tradici sochařství v Hořicích.

10. Mezinárodní festival krásných umění: Kosmos

  • termín: 3. 8. – 27. 10. 2024
  • kurátorka: Anna Crhová

Od roku 2014 probíhá v Hořicích každoročně Mezinárodní festival krásných umění, který v minulých ročnících představoval umění a kulturu vybraných států prostřednictvím výstavy a doprovodného programu. Ve starších ročnících se jednalo o skupinové výstavy, v posledních dvou ročnících pak o sólové výstavy reprezentující vybranou kulturní oblast (Andrew Gilbert, Néphéli Barbas). 10. ročník v roce 2024 tento festival symbolicky završí a bude tedy pojat odlišně – bude přehlídkou vybraných mezinárodní umělců, zpracovávajících společné téma vše přesahující a všem společné, kterým bude kosmos.

Téma kosmu láká lidstvo dlouhodobě, nekonečný vesmír je prostorem nekonečných možností imaginace, volného prostoru utváření možných i nemožných, ideálních i dystopických světů. Literární a filmové sci-fi, okouzlení krásou hvězdné oblohy i vědecké poznatky mají svůj vliv i na svět výtvarného umění a nevyhýbá se jim tak ani umění současné. Právě široké škále pohledů současného umění do kosmu bude věnován 10. ročník Mezinárodního festivalu krásných umění v Hořicích.

Co je vizuální kultura? / kurz (nejen) pro pedagogy a pedagožky

Ve školním roce 2023/2024 proběhne v Městském muzeu kurz věnovaný vizuální kultuře od 19. století do současnosti. Kurz, který povede historička umění Anna Crhová, vznikl primárně pro potřeby pedagožek a pedagogů, je ale otevřen i nejširší veřejnosti!
Setkávat se budeme jednou měsíčně,vždy ve středu v 17 hodin

Není nutné závazně se na kurz hlásit a účastnit se pak všech setkání, budu ale ráda, když mi předem dáte vědět, zda se setkání chystáte zúčastnit. Předběžný program setkání:

31. leden netradiční přístupy k vystavování – umění mimo galerie, nebo výstava jako umělecké dílo

28. únor umění pro národ 

27. březen ženy v umění, ženské umění a feminismus 

24. duben umění mimo Evropu a jak k němu přistupujeme

29. květen umění pro klima – environmentální tendence v současném umění

Pořadí či témata jednotlivých setkání se mohou měnit.

Kontakt: Anna Crhová crhova@muzeum.horice.org, +420 778 468 371

Dotazník o možných podobách Galerie plastik

Studentky a studenti architektury ČVUT cvičně navrhují možné podoby naší Galerie plastik. Sice mají spousty vlastních nápadů, ale také by je zajímalo, co si myslíte vy – pravidelné publikum Galerie. Prosí proto o vyplnění krátkého dotazníku, který dostanete na recepci Galerie nebo najdete zde.

Podpořte jejich snažení a těšte se s námi na zajímavé výsledky!

Marcel Strnadel: Ladislav Šaloun a Hořice

čtvrtek 26. 10. 2023 v 17.00 v Galerii plastik

Hořice získaly během 1. poloviny 20. století díky své kamenosochařské tradici, ale i aktivním a uměnímilovným obyvatelům bohaté dědictví v podobě množství sochařských děl. Do historie města se také výrazně zapsal významný český sochař Ladislav Šaloun (1870-1946). Jeho díla můžeme v Hořicích potkat, jak ve veřejném prostoru, tak v muzeu a galerii.

Přednáška historika umění Marcela Strnadela, která proběhne v prostorách stále expozice Galerie plastik ve čtvrtek 26. října od 17 hodin, se zaměří na Šalounovu sochu Muž práce v kontextu jeho hořické tvorby.

9. Mezinárodní festival krásných umění: FRANCIE / doprovodný program

pátek 15. a sobota 16. září 2023

Galerie plastik Hořice

V Galerii plastik je už od začátku srpna do konce října k vidění výstava francouzské umělkyně Néphéli Barbas. Ta je součástí letošního, už devátého ročníku Mezinárodního festivalu krásných umění. Součástí tohoto festivalu ale tradičně nebude pouze výstava, těšit se můžete i na pátek 15. a sobotu 16. září, kdy se podíváme na kulturu Francie zblízka!

V prvním festivalovém dni proběhne komentovaná prohlídka výstavy s kurátorem Filipem Jakšem. Současnou francouzskou literaturu a její překládání představí Sára Vybíralová, která do češtiny převedla mimo jiné knihy jedné z hvězd současného literárního světa Édouarda Louise. A nakonec se zaposloucháme: Václav Šafka v poslechovém večeru představí to nejdůležitější – dobře známé i opomíjené – z dějin i ze současnosti francouzské hudby.

Na sobotu jsme pro vás připravili piknik, kde budeme ochutnávat francouzské speciality. Navíc ti frankofonní z nás budou mít příležitost francouzsky konverzovat mimo jiné s umělkyní Néphéli Barbas, která nás následně provede výstavou. Piknik proběhne v Sochařském parku U Sv. Gotharda, v případě deště v Galerii plastik. Nebojte se dorazit, pokud francouzštinu neovládáte – vše bude probíhat i v češtině.

Přijďte se ponořit do kultury Francie!

PÁTEK 15. 9.

16.00 KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA výstavy Moonlight Trilobite s kurátorem Filipem Jakšem

17.30 SÁRA VYBÍRALOVÁ: O SOUČASNÉ FRANCOUZSKÉ LITERATUŘE / komentované čtení s překladatelkou

19.30 VÁCLAV ŠAFKA: CHANSON ET SON / komentovaný poslech hudby Francie

SOBOTA 16. 9.

11.00 – 13.00 FRANCOUZSKÝ PIKNIK s Néphéli Barbas v sochařském parku s ochutnávkami francouzské kuchyně a možností konverzace ve francouzštině

13.00 KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA výstavy Moonlight Trilobite s umělkyní Néphéli Barbas

Výstava Néphéli Barbas je v Galerii plastik k vidění do 29. října!

Néphéli Barbas: Moonlight Trilobite / Trilobit v měsíčním svitu

1. 8. – 29. 10. 2023

… po dlouhé cestě nocí vystoupím ospalý z vozu a, aniž bych se rozhlédl, obcházím vůz, otevírám víko nádrže a sahám rukou ke stojanu. Pak se otočím a uvědomuji si, v jak bezstarostném prostředí jsem se ocitl a v jak přepychové společnosti to vlastně žiji. Benzín, čerpací stanice a motorový vůz mi dávají možnost dosáhnout jakéhokoli místa na zemi a žít okamžitou osobní svobodu. Mám pocit absolutní volnosti. Připadám si jako cestovatel v čase, jako bych se ocitl v době automobilové horečky a hltal vývoj společnosti. S tímto obrazem proměňuji i svůj způsob myšlení a myslím na budoucnost. Ale ne na budoucnost odteď třeba za sto let, mám na mysli tuto současnost, jak si ji představovali v minulosti. Když očekávali, že luxus cestování bude pro všechny příležitostí rozvíjet svůj osobní a emocionální život. Cítím najednou naději podobně nejistou, jako když si ve Francii v bar tabac dáte kávu, koupíte si stírací los a zasníte se… Jako když sedíte v PMU (v sázkovém kiosku), kouříte a čekáte na výsledky dostihů…

Vrstva minulosti a současnosti se prolíná. Čas se neklade jednoduše na sebe. Vrstvy se mezi sebou prolínají jako lasagně – do spodních vrstev snadno proteče chuť vrchní vrstvy. Naše představa minulých epoch je zpravidla plná současných kulis, vůní a ideí. V historizujících slozích se tyto ideje přetavily například do klidného a bezstarostného zjevu sochařských figur.

Sentiment nám dovolil v představě překročit hranici času. Sentimentální budoucnost je pak způsobem, jak uniknout z odpovědné současnosti. Jak uniknout z výčitek za to, že sedíme v autě a podílíme se na změně klimatu, jak opět očekávat budoucnost.

Náš vztah k dějinám prošel krizí, až dospěl k tzv. konci historie. Ten podle historika Arnolda Gehlena nastal v okamžiku, kdy jsme přestali věřit ve vývoj. Žijeme ve stavu post-historie – minulost je jen dalším fenoménem, používáme ji jako materiál k manipulativnímu hledání sebe sama. Zosobňujeme si historii, abychom získali zpět moc, která se podle filosofa Michela Foucaulta skrývá ve vysvětlování historie. Moc, která dříve náležela vědcům a kulturním institucím. Pojetí časovosti je už ale osobní fantom každého z nás. Učíme zde se nesnažit se minulost pojmenovat a poznat, ale zapomínat ji a zažívat její dlouhý sen o budoucnosti.

Néphéli Barbas použila ve své instalaci 3 díla ze sbírek Galerie plastik:

  • Jaroslav Horejc, Dalila, 1923
  • Jan Kastner, Madona s Ježíškem, kolem r. 1900
  • Josef Mauder, Noc, 1879

Výstava se koná v rámci devátého Mezinárodního festivalu krásných umění 2023 – letos se zaměřením na Francii.

kurátor: Filip Jakš

foto: Michal Ludvík

9. Mezinárodní festival krásných umění: Francie – Néphéli Barbas

1. 8. – 29. 10. 2023

Mezinárodní festival krásných umění letos bude prezentovat umění současné Francie, která však vždy vítala umělce mnoha různých zemí. Hlavní letošní událostí bude výstava umělkyně řeckého původu Néphéli Barbas, která se pohybuje na pomezí instalace, objektu, sochy a malby. Galerie se stává často scénou s osobitým uspořádáním objektů. Inspiruje se i klasickou sochou, která v jejím pojetí může působit jako personifikovaná dohlížející historie. V Galerii plastik má v plánu zasadit sochy ze stálé expozice i z depozitáře do nových rámců, vytvořit novou estetickou architekturu, v níž se umělecké artefakty stanou živými posly současné poetiky.

Její vernisáž 1. 8. doprovodí koncert české kapely Vobezdud, jejíž estetika se formovala cestami do Francie a dnes tam již částečně žije. Ve stejný den se také zopakuje divadelně-výtvarný happening Včely, probíhající v rámci U_mění Hořice 2023.

Program vernisáže:

15.00 a 17.00 K. Täubelová a kolektiv: Včely / výtvarně-divadelní instalace
19.00 Néphéli Barbas: Moonlight Trilobite / vernisáž výstavy
20.00 Vobezdud / koncert

____________________________________

Festivalové zpracovávání kultury Francie pak proběhne 15. a 16. září.