Tomáš Polcar – Kyklos

foto Aňa Jakš

kurátorský text:

Po svém absolutoriu na AVU v r. 1988 prošel Tomáš Polcar tvůrčím vývojem od vyloženě konceptuálních intermediálních cyklů až po jeho současnou pozici – minimalistickou malbu a sochu. Jeho cykly Sóma a Kyklos jsou pro něj autorská práce na dlouhodobý úvazek. V archetypálních tvarech kruhu a šestiúhelníku hledá nejen význam a smysl znaku, ale hlavně zkoumá práci s hmotou a a možnosti těchto tvarů, které v často mnohačetných sériích ukazují svůj vývoj a jsou vizuální parafrází pohybu a změny. Díla vůči sobě kompozičně rozvrstvuje, nebo je nechává jako kontrapunkt reagovat na prostor.

Objekt ze série Kyklos na náměstí Jiřího z Poděbrad v Hořicích reaguje na hlavní osu náměstí, kterou dílo zdůrazňuje průhledem koule skrze kruh. Jeho rozměrný objekt, který byl odlit speciálně pro výstavu na náměstí v Hořicích propojuje tři základní geometrické tvary kruh, kružnici a kouli. Linie, plocha a objekt jsou zde coby fáze vývoje prohozeny – koule je spojující prvek. Stejně tak symboličnost znaků je posunutá do osobní roviny. Magický význam je totiž s kruhem a kružnicí spojen, pokud jsou v půdorysu. Je to hra s divákem na asociace a významy, na něž jsou právě tyto archetypální tvary bohaté. K dílu Kyklos však neexistuje definitivní a „správný“ výklad. Znaky otočeny na bok získávají potenciál pohybu, jsou odlity tak, že směrem k sobě jsou lícem a rubem směrují ven, smysl se ukazuje v jejich spojnici. Zároveň se však otevírají divákovi, který do objektu může vstoupit. Znaky jsou v jeho měřítku – jsou mu partnery i co se týče velikosti.

Tento objekt se podobá člověku i tím, že je zranitelný, má odřeniny a nese stopy výroby, které Tomáš Polcar u svých děl nechává záměrně vyniknout. Působí staře a zkušeně, ač bylo před několika dny odlito. Nese si šrámy a otisky doprovázející jeho vznik i převoz. A to je podle autora žádané. Drobné nepravidelnosti a paměť hmoty je člověku blízká. Stejně jako on, i umění má své „vrásky“. Chce se s člověkem přímo setkat, cítit jeho pohledy a dotyky dlaní. Tak se má prožívat minimalistická tvorba. Chce být divákovi spíše partnerem v rozhovoru, v setkání kůže a betonu.

Filip Jakš

Muzejní noc

Zažijte umění naživo – čeká vás bohatý kulturní program, začínáme 10. 6. 2022 v 17.30 v Muzeu!

17.30 komentovaná prohlídka výstavy PARALELY pro děti a mládež

18.00 – 19.30 výtvarná dílna pro starší děti a mládež – prosíme, hlaste se na gregorova@muzeum.horice.org

18.30 Tomáš Polcar: KYKLOS – komentovaná prohlídka s autorem

20.00 MARTIN JANÍČEK – koncert na zvukové objekty v Sochařském parku před Galerií plastik (v případě nepřízně počasí se koncert koná v budově Galerie plastik)

Otevřeno do 22:00 mají: Městské muzeum ~ Galerie plastik ~ Masarykova věž samostatnosti ~ Museum Czech Road Racing

Tomáš Polcar – Kyklos

Přijměte pozvání na vernisáž díla Kyklos Tomáše Polcara, které bude do 31. 8. vystaveno na náměstí Jiřího z Poděbrad v Hořicích.

Rukopis Tomáše Polcara se v současné době soustředí na zkoumání základních archetypálních tvarů kruhu (cyklus Kyklos) a šestiúhelníku (cyklus Sóma). Minimalistický charakter jeho děl odlitých z betonu je drsný a křehký zároveň. V sériích zde rozvíjí téma proměnlivosti a variabilnosti, když vůči sobě díla kompozičně rozvrstvuje, nebo je nechává jako kontrapunkt reagovat na prostor. Právě tak bude působit i jeho mohutný válcový objekt ze série Kyklos, který vznikl na míru Hořickému náměstí.  

Vernisáž s hudební intervencí kurátora Filipa Jakše proběhne 24. 5. 2022 v 17 hodin. 

Paralely

Vážené příznivkyně, vážení příznivci Městského muzea a galerie v Hořicích,  

přijměte pozvání na vernisáž výstavy Paralely, která se uskuteční v pátek 13. května od 17 hodin ve Štorchově síni Muzea a následně od 18.30 v Galerii plastik, kde uslyšíte koncert Marie Ladrové.

Výstava představí tvorbu šestice významných současných umělců, Moniky Immrové, Jakuba Lipavského, Miloslava Mouchy, Zdeňka Trse, Vladimíra Vély a Jindřicha Zeithammla a potrvá do 28. srpna.

Nepatrnost – dokumentace

26. 3. – 5. 5. 2022

Připomeňte si s námi výstavu Nepatnost Lenky Kerdové, Elišky Perglerové, Ladislava Železného a Desla Schnebeho. Vernisáž fotil Michal Ludvík, expozici fotil Filip Jakš.

Kurátorský text:

Instalace na výstavě Nepatrnost reagují na prostor stálé sbírky a zasahují do něj coby jeho protiklad. Nadrozměrná díla utváří vůči sobě vyvážené prostředí, které nás vede k tomu, co není zjevné. Vzpomínka, legenda o světci i prostor muzea se změní, když se jimi právě nezabýváme. To, co se ztratilo z našich očí, získává nový život v naši představách, je zažíváno znovu a jinak.

Cesta k opětovnému prožitku je zde lemována nepatrnými vjemy. Vzpomínání je těkavý děj a ruch a šum v tomto procesu je jeho integrální součástí. Když se odhalují jednotlivé vrstvy, reagují na sebe a jejich odloučení je proces, kdy se celý bal v naší mysli proměňuje. Nepatrnost se rozplétá a rozkvétá.

Lenka Kerdová v díle Posun nechává unikat mizející záznam – vzpomínku na Hamburský přístav. Její dílo můžeme chápat také jako setkání „sugestivního“ akvarelu a „přesného“ filmu, ačkoli tyto tradiční přívlastky můžeme libovolně proměnit. Oba záznamy dohromady doplní stopy chybějícího obrazu. Podobně obraz svatého Norberta, který byl při restaurování sejmut z plátna, zanechal po sobě stopy – jak fyzické, tak duchovní. Myšlenkovou mapu akcidencí a esencí jeho příběhu sestavil rakouský filosof Desl Schnebe. Instalace Elišky Perglerové se ohýbá a naklání, sama rámuje své okolí, je nestálá a nejistá, zároveň křehká a zranitelná. Kámen od Ladislava Železného, který v expozici vrní, je tichým hlasatelem faktu, že pro něj jakožto přírodní materiál již není cesty zpět. Tím připomíná rodinovský komentář k charakteru soch jako takových – neustále se rodí z kamene, stále pro sebe hledají význam a tvar našich představ.

Celý koncept výstavy je postaven jako vztah okraje ke středu. Okraj – okolí díla obvykle bývalo v kompetenci galeristů. Ovšem rámování vjemů, kontext a rozvržení je dnes často důležitou sdělnou taktikou autorů. A pokud samo dílo je spíše prostředím, když chybí velký centrální motiv, k němuž bychom se měli ubírat, pak se začnou vynořovat vedlejší děje, které daleko více zaměstnávají naši představivost. V centru se tak ocitá divák a jeho vjemy a vize.

Stejně jako na výstavě jsou i naše každodenní prožitky doprovázeny nepatrnými proměnami zvuků, světla a objektů, jež máme ve zvyku považovat za pouhé kulisy toho, nač se zaměřuje naše pozornost. Ale právě drobná setkání s druhotnými a nečekanými jevy ovlivňují prožitky těch pro nás podstatných. Stíny stromů na skle galerie, ptačí zpěv v okolí památky, velikost a akustika v prostoru, kde se ocitáme.

Okolí jevů se vždy dotýká jejich centra a jeho význam je větší, než připouštíme. To, čeho si běžně nevšímáme, je však stěžejní pro hodnotu, jíž vjemům přisuzujeme.

Filip Jakš

Dernisáž – Nepatrnost

Dobrý den, přijďte se s námi rozloučit s výstavou Nepatrnost, ve čtvrtek 5. 5. budeme mít mimořádně ještě otevřeno – od 10 do 17 hodin.

V 17 hodin proběhne komentovaná kurátorská prohlídka, zvuková intervence uměleckého experimentátora autora hudebně-zvukových kompozic Marka Hlaváče a ornitologická procházka s biologem Kamilem Čihákem ze Dvora Králové.

Těšíme se na vás!

Filip Jakš a kolektiv Hořického muzea a Galerie plastik.

Nepatrnost – komentované prohlídky

Vážení příznivci Galerie plastik a všech nepatrných uměleckých prožitků.

Srdečně zveme na komentované prohlídky výstavy Nepatrnost, v níž se zaměříme na rozdíl mezi moderními díly, postmodernou a současným uměním, které se často soustředí na rámování skutečnosti. Kurátorský komentář vám představí výstavu v estetickém a filosofickém kontextu. Dotkneme se pojmů site-specific, monument a situacionismus, které jsou zásadními hybateli výstavních principů 2. pol. 20 stol.

Přednáška s následnou diskuzí trvá cca 45 minut. Pravidelně bude 8. a 22. 4. 2022 vždy od 16. hodin a individuálně je možné si ji objednat na telefonu 778489781. Vstupné je zdarma.

Těším se na případné setkání, Filip Jakš

Nepatrnost

Vážené příznivkyně, vážení příznivci Městského muzea v Hořicích,

srdečně Vás zveme na výstavu Nepatrnost, která v Galerii plastik zdůrazní proměnlivost dojmů. Drobné pohyby v dílech Lenky Kerdové a Elišky Perglerové ukáží křehkost prostředí v němž se pohybujeme i našich vzpomínek. Ladislav Železný infiltruje stálou sbírku kamenem, který bude vyprávět o svém vyrvání z nitra přírody a z příběhu o životě svatého Norberta abstrahuje Desl Schnebe klíčové momenty do schématu myšlenkové mapy, ač obrazy ze života světce již byly vymazány. Mnohé vzpomínky sice z naší paměti mizí, zůstávají po nich však nepatrné otisky, jichž bychom si měli umět všímat.

Vernisáž proběhne v sobotu 26. 3. v 17:00 v Galerii plastik – ul. Gothard 1639, poté se projdeme do budovy muzea na nám. Jiřího z Poděbrad 160. Při přesunu svou skladbu Cielo zahraje Ladislav Železný a v muzeu vystoupí pardubická freejazzová kapela Frisk.

Samotná výstava pak bude v Muzeu k vidění do 4. 5. od čtvrtka do neděle 10-17 hod.

Těšíme se na setkání v Galerii plastik!

Výstavní plán na rok 2022

Nepatrnost

Lenka Kerdová, Eliška Perglerová, Ladislav Železný a Desl Schnebe z Rakouska

27. 3. – 4. 5. Galerie plastik

Multimediální instalace autorského tria sestává z akvarelu, zvukové instalace a filmové projekce, které se spojí v pohyblivý objekt. Těkavé nepatrné vjemy provedou diváka do prostoru se stálou sbírkou děl 19. a 20. století.

Paralely

Monika Immrová, Jakub Lipavský, Miloslav Moucha, Zdeněk Trs, Vladimír Véla, Jindřich Zeithamml

14. 5. – 28. 8. Štorchova síň městské muzeum a Galerie plastik

Propojení, interakce i konfrontace sochařů a malířů prostřednictvím různých forem výpovědí vedou diváka k rozhovoru s abstraktními díly. Hmota díla je nekonečným sledem odpovědí na nové a nové otázky diváků.

Mezinárodní festival krásných umění

9. 9. – 30. 10. Galerie plastik a další prostory (bude upřesněno)

V Galerii plastik se v září odehraje umělecký festival, který v různých médiích představuje tvorbu zaměřenou každý rok na jinou zemi. Letos to budou autoři z Německa, kteří pociťuji tíži života v megapolis, na což se bude zaměřovat i doprovodný hudební, literární, filmový a diskuzní program.

Objekt ve veřejném prostoru

24. 5. – 31. 8. prostor před Městským muzeem

Tomáš Polcar bude od května do konce léta vystavovat na náměstí sochařský objekt. Jeho díla reflektují archetypální tvary a jsou meditativním setkáním se surovou hmotou.

Těšíme se na vaši návštěvu.

Pavel Doskočil / Není pravda, že kapacita mozku s postupujícím věkem neklesá

Kurátorský text výstavy

Sochař Pavel Doskočil (1968) se rozhodl věnovat umění až po maturitě na Gymnáziu Boženy Němcové v Hradci Králové, kde absolvoval větev s matematicko-fyzikálním zaměřením. Sochařství se nejprve učil na Střední průmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích a pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval v Ateliéru sochařství profesora Karla Nepraše a posléze v Ateliéru intermediální tvorby profesora Milana Knížáka. Absolvoval rovněž sochařskou stáž na Fachhochschule v německém Kielu pod vedením profesora Jana Koblasy. Vedle volné sochařské tvorby, restaurování a kurátorských projektů se v profesním životě věnuje především pedagogické činnosti (dříve na Univerzitě Hradec Králové, v současnosti na Střední uměleckoprůmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích). Působí jako textař a hráč na basovou kytaru a vysavač v hudebně-performačním tělese Piano.

Pavel Doskočil je jako výtvarník a pedagog příkladně obeznámen s dějinami výtvarného umění. Vlastní tvorbu hojně vztahuje k dílům i událostem minulosti a v nové formě prověřuje a relativizuje jejich podobu i významy. Jeho díla mají na první pohled schopnost působit jako humorný a svěží plod pouhé imaginace a intuice, ale hledání tvarové harmonie je pro Pavla Doskočila i exaktní proces založený na zkoumání vyvážených číselných poměrů, prověřování uměřenosti a souladu jednotlivých částí a jejich vztahu k vyššímu celku. Božská proporce i Fibonacciho posloupnost, od nepaměti propsané v dokonalých přírodních tvarech, tak mají své pevné místo i v Doskočilových zdánlivě jednoduchých sochách, objektech a instalacích.

Dominantu hořické výstavy představuje monumentální socha Atlase – antického Titána a vůdce neúspěšné vzpoury proti Diovi, který za trest nese na svých bedrech tíži celé nebeské klenby. Atlas má v Doskočilově pojetí formu robustního stavebního pilíře jakoby sestaveného z masivních kubických bloků. Tělo slavného hrdiny, jehož výtvarné vzezření řešili před Doskočilem zejména nespočetní barokní umělci, je odrazem jasného řádu, tvarové redukce a formální jednoduchosti, tedy kvalit, jež jsou Doskočilově tvorbě trvale vlastní. V obsahové rovině Atlasova příběhu s jeho existenciálním rozměrem tentokrát autor nabízí divákovi možnost zamyslet se nad budoucností vlastně celé sochařské disciplíny.

V sérii živých pohybových studií, jež jsou zpracovány v dřevěné tyčovině – signifikantním materiále Doskočilovy zralé tvorby, vzdává autor osobitý hold kuboexpresionistickému pojetí figury v díle slavného příslušníka Osmy, čechofrancouzského malíře Otakara Kubína (1883-1969). Přítomnost nezaměnitelného koštěte jako ready-made objektu pak potažmo odkazuje k jedné z nejvlivnějších osobností moderního umění, Marcelu Duchampovi (1887-1968). Vedle promyšlené citace je Pavlu Doskočilovi vlastní i bystrá ironická glosa, zpravidla redukovaná do maximálně tvarově a barevně oproštěného znaku.

Doskočilův dobrovolný exil v lůnu zahrady vršecké fary přináší své ovoce v podobě zcela aktuálních prací, v nichž výtvarník přijímá roli objevitele a iniciátora tvůrčího procesu. Výtvarné provedení však s nesmírnou pokorou a respektem k přírodním systémům přenechává vyšším silám. Křehké a nereprodukovatelné „stromové a kompresorové“ kresby jsou jistým dokladem, jak samolibá a bláhová je lidská touha ovládnout a pokořit Matku přírodu a jak prospěšná může být nalezená rovnováha a symbióza s ní.

Pavel Doskočil v Galerii plastik svébytným způsobem a s lehkostí sobě vlastní bilancuje. A v nejmenším ho netrápí, zda Není pravda, že kapacita mozku s postupujícím věkem neklesá.

Jana Cermanová