Komentovaná prohlídka výstavy Ladislava Jezbery Tady, teď… nic

Vážení přátelé, 

srdečně Vás zveme na komentovanou prohlídku výstavy Ladislava Jezbery Tady, teď… nic za přítomnosti autora, která se uskuteční v sobotu 10. 10. 2020 od 16 hodin. Z důvodu aktuálních vládních opatření je nutná rezervace na tel. 778 489 781. Děkujeme za pochopení.

Na setkání se těší pracovníci Galerie plastik

Vernisáž výstavy Ladislava Jezbery / Tady, teď… nic

Výstava Ladislava Jezbery Tady, teď… nic v Galerii plastik byla včera zahájena fyzickou básní studentů ateliéru Užité malby SUPŠSK, kteří pracovali s Jezberovým autorským textem, rozhovorem a teoretickou studií Ladislava Daňka. Ladislav Jezbera vytvořil pro Hořice minimalistickou instalaci děl z let 2019 a 2020, v nichž pracuje s poznatky exaktních věd i filozofie a v citlivé parafrázi rovněž komentuje současný svět.

Ladislav Jezbera / Tady, teď… nic

2.10. – 1. 11. 2020
Galerie plastik Hořice
Vernisáž 1. 10. 2020

Ladislav Jezbera (1976) studoval nejprve na sochařské škole v Hořicích, posléze v Ateliéru sochařství u Vladimíra Preclíka na FaVU VUT v Brně, kde i absolvoval v Ateliéru socha – prostor – instalace u Jana Ambrůze. V současné době působí jako vedoucí sochařského oboru a garant uměleckého směru na SUPŠSK v Hořicích.
Ladislava Jezberu dlouhodobě zajímá průběh chemických procesů i fyzikálních jevů a jejich důsledky. Zkoumá povahu nesochařských materiálů nejen v rovině jejich sochařského zpracování, ale rovněž možnosti jejich destrukce. Prvotní geometrické tvary či architektonická stavebnost minimalistických kompozic jsou často v postupném procesu podrobovány působení organických elementů. V instalacích tak například Jezbera pozvolna rozleptával prostorově náročné polystyrénové objekty agresivním gelem z osvěžovače vzduchu (př. Předzjednaná harmonie 2003), který působil nejen na tvarovou podobu díla, ale ovlivnil také jeho zbarvení a čichové vnímání. V instalaci Zátiší s citróny (2007) obdobným způsobem využil odkapávající kyselinu ze zavěšených citrónů k rozrušování mramorového podkladu. Ladislav Jezbera překračuje konvenční schémata. Mramor, ušlechtilý materiál tradičního „vysokého sochařství“, namáčí do inkoustu nebo jej označuje tiskovými barvami, které kamenem samovolně prosakují a zanechávají na něm trvalou stopu. Proces, který je cíleně nastartován, se však ve svém průběhu striktnímu řízení autora vymyká a jasný řád se snadno může změnit v chaos. Díla nabývají v čase nové podoby a jejich proměnlivá estetika zpochybňující kult autora představuje významnou složku Jezberovy koncepce.
Sochař ve svých dílech využívá takřka neslučitelných symbolů a materií. V projektu, který reagoval na esej fenomenálního francouzského myslitele Michela Faucoulta Co je autor?, pracoval se zdánlivě neuchopitelnou látkou – lidským dechem umělců a teoretiků, který zachytil do dechových konzerv. Možnosti tvůrčím způsobem uchopit další netradiční substance prověřoval během instalace Zlatá žíla (2002), kdy do prostoru kravína od stropu zavěsil igelitový pás s kravskou močí, která gravitací vytvářela tvarově i barevně působivou linii. Autor pracuje s existujícími vzorci, jež ovšem aplikuje v atypickém prostředí. Tak se pro estetiku monumentální instalace Cargo (2011) stalo poučení neustálou přepravou nákladů, které absurdně křižují svět, než se dostanou na místo svého určení. Schopnost nadsázky a transformace konceptu do minimalistické realizace se projevila také v instalaci z dřevěných reliéfních objektů, které byly inspirovány čárovými kódy jednoho konkrétního nákupu (Nákup 2007).
Autor je svým konceptuálním myšlením aktivně přítomen aktuálního společenského diskurzu. V rámci Smetanovy výtvarné Litomyšle letos vytvořil intervenci do veřejného prostoru v podobě znakovitého objektu s názvem Korona česká, v němž reaguje na krizovou situaci a volně glosuje s ní související dění ve společnosti.
Ladislav Jezbera vstupuje na půdu současného sochařství se značnou dávkou autenticity. Výstavou v hořické Galerii plastik rozvíjí dříve zkoumané tvůrčí přístupy založené na fyzikálních a chemických vlastnostech materiálů, jež uplatňuje v neobvyklých kontextech. Autor využívá předdefinované dějové vzorce, které nesochařským způsobem aplikuje do vlastního procesu sochařské tvorby. Důslednou přípravou i poctivým přístupem, v němž zinscenovaný proces nutně obsahuje i neovlivnitelný moment náhody, dosahuje vizuálně čistých a esteticky působivých děl. Na první pohled věcně a exaktně pojatá tvorba má rovněž povahu citlivé paralely našeho světa, jehož zdánlivý řád a neochvějná stabilita mohou být tak snadno narušeny.
Hořická výstava představí práce Ladislava Jezbery za poslední dva roky.

Ladislav Jezbera (1976) studoval nejprve na sochařské škole v Hořicích, posléze v Ateliéru sochařství u Vladimíra Preclíka na FaVU VUT v Brně, kde i absolvoval v Ateliéru socha – prostor – instalace u Jana Ambrůze. V současné době působí jako vedoucí sochařského oboru a garant uměleckého směru na SUPŠSK v Hořicích.
Ladislava Jezberu dlouhodobě zajímá průběh chemických procesů i fyzikálních jevů a jejich důsledky. Zkoumá povahu nesochařských materiálů nejen v rovině jejich sochařského zpracování, ale rovněž možnosti jejich destrukce. Prvotní geometrické tvary či architektonická stavebnost minimalistických kompozic jsou často v postupném procesu podrobovány působení různorodých látek a směsí. V instalacích tak Ladislav Jezbera například pozvolna rozleptával prostorově náročné polystyrénové objekty agresivním gelem z osvěžovače vzduchu (př. Předzjednaná harmonie 2003), který působil nejen na tvarovou podobu díla, ale ovlivnil také jeho zbarvení a čichové vnímání. V instalaci Zátiší s citróny (2007) obdobným způsobem využil odkapávající kyselinu ze zavěšených citrónů k rozrušování mramorového podkladu. Ladislav Jezbera překračuje konvenční schémata. Mramor, ušlechtilý materiál tradičního „vysokého sochařství“, namáčí do inkoustu nebo jej označuje tiskovými barvami, které kamenem samovolně prosakují a zanechávají na něm trvalou stopu. Proces, který je cíleně nastartován, se však ve svém průběhu striktnímu řízení autora vymyká a jasný řád se snadno může změnit v chaos. Díla nabývají v čase nové podoby a jejich proměnlivá estetika zpochybňující „kult autora“ představuje významnou složku Jezberovy koncepce.
Sochař ve svých dílech využívá takřka neslučitelných symbolů a materií. V projektu, který reagoval na esej fenomenálního francouzského myslitele Michela Faucoulta Co je autor?, pracoval se zdánlivě neuchopitelnou látkou – lidským dechem umělců a teoretiků, který zachytil do dechových konzerv. Možnosti tvůrčím způsobem uchopit další netradiční substance prověřoval během instalace Zlatá žíla (2002), kdy do prostoru kravína od stropu zavěsil igelitový pás s kravskou močí, která gravitací vytvářela tvarově i barevně působivou linii. Autor pracuje s existujícími vzorci, jež ovšem aplikuje v atypickém prostředí. Tak se pro estetiku monumentální instalace Cargo (2011) stalo poučení neustálou přepravou nákladů, které absurdně křižují svět, než se dostanou na místo svého určení. Schopnost nadsázky a transformace konceptu do minimalistické realizace se projevila také v instalaci z dřevěných reliéfních objektů, které byly inspirovány čárovými kódy jednoho konkrétního nákupu (Nákup 2007).
Autor je svým konceptuálním myšlením aktivně přítomen aktuálního společenského diskurzu. V rámci Smetanovy výtvarné Litomyšle letos vytvořil intervenci do veřejného prostoru v podobě znakovitého objektu s názvem Korona česká, v němž se nedotknutelný symbol státnosti stává jakýmsi exemplárním příkladem vyprázdněnosti tradičních hodnot i degradace politické kultury dnešní společnosti.
Ladislav Jezbera vstupuje na půdu současného sochařství se značnou dávkou autenticity. Výstavou v hořické Galerii plastik rozvíjí dříve zkoumané tvůrčí přístupy založené na fyzikálních a chemických vlastnostech materiálů, jež uplatňuje v neobvyklých kontextech. V řadě procesuálně pojatých děl vystupuje více jako iniciátor než jako aktivní tvůrce. V případě drobných mramorových objektů, do jejichž organismů takřka nitrožilně vpravuje barvící tekutinu, je započatý děj dále nekontrolovatelný a závislý pouze na vlastnostech materiálu a množství použitých substancí. Sochař s oblibou pracuje s předdefinovanými dějovými vzorci, tentokrát využívá objevů molekulární genetiky. S vědeckou přesností přepisuje strukturu lidského genomu do podoby objektů z dutinkových polykarbonátových desek a barevných roztoků, které mají vizuální kvality téměř sklářské práce. S obdobným exaktním zaujetím i vytříbeným smyslem pro půvaby kamene převádí do sochařské formy stavbu mužských pohlavních chromozomů. Za radostí z vědeckých objevů, stejně jako za harmonickým vzhledem Jezberových děl, však tušíme jisté napětí a možná rizika ztráty pomyslné rovnováhy. Výjimečným intelektuálním vkladem, důslednou přípravou i poctivým tvůrčím přístupem Ladislav Jezbera dosahuje vizuálně čistých a esteticky působivých děl a instalací. Na první pohled věcně a exaktně pojatá tvorba má rovněž povahu citlivé paralely našeho světa, jehož zdánlivý řád a neochvějná stabilita mohou být tak snadno narušeny, neboť jsou vystavěny na křehkých pilířích názorově i hodnotově nehomogenní společnosti, jež má ovšem v případě masivního impulsu překvapivě silně absorpční schopnosti.
Hořická výstava představí práce Ladislava Jezbery z let 2019 a 2020.

Festivalový víkend na maďarské vlně

Již 7. ročník Mezinárodního festivalu krásných umění v Hořicích představil mozaiku maďarské kultury.

První část víkendového programu se odehrála v exteriéru před Galerií plastik, kde se návštěvníci pobavili maďarskou sebereflexí v textech oblíbeného spisovatele Jánose Lackfiho. Doslova exotický zvuk maďarštiny zazněl v podání hungaristky Simony Kolmanové. Literární ukázky doprovodily lidové písně z oblastí někdejších Uher v živelném pojetí skupiny Máša a Medvěd. Festivalové akce pokračovaly koncertem klasické hudby. Výběr z maďarských a českých autorů strhujícím způsobem přednesli sopranistka Lucie Kaňková a klavírista Martin Kasík. Večerním programem posluchače provedla moderátorka Martina Kociánová. Pořady na maďarské téma v neděli završila cestopisná přednáška Pavla Bičiště a projekce dokumentární revue, v níž Kateřina Turečková analyzuje současné Maďarsko.

Festival pokračuje ve výstavním sále Galerie plastik, který zcela ovládla díla Victora Vasarelyho, Jánose Fája a Jánose Megyika. Instalaci sestávající ze špičkových prací maďarské geometrické abstrakce 20. a 21. století mohou návštěvníci shlédnout do 27. září.

Galerie plastik pořádá Mezinárodní festival krásných umění na maďarské téma

Hořice budou od 10. do 27. září 2020 hostit již 7. ročník Mezinárodního festivalu krásných umění. Galerie plastik, jako hlavní organizátor festivalu, tentokrát soustředila pozornost na kulturu Maďarské republiky.

Výtvarná část festivalu představí díla prestižních maďarských umělců 20. a 21. století. Op-artové objekty a grafiky Victora Vasarelyho (1906-1997) budou ve výstavním sále galerie reprezentovat moderní evropské abstraktní a kinetické umění. Vystavena bude také unikátní Vasarelyho kresba z roku 1949 zachycující autorovo osobité vidění figury z období tzv. falešné cesty, kdy experimentoval s kubistickými, expresionistickými a futuristickými formami. Geometrická abstrakce charakterizuje rovněž dílo Jánose Faja (1937-2018), jediného skutečného žáka Lajose Kassáka – literáta a malíře, jedné z nějvětších osobností maďarské avantgardy. Fajó vytvořil pro svou uměleckou práci systém zákonitostí pro užití tvarů a barev, jenž jasně definuje jeho tvorbu. Zastoupen bude grafikami, olejomalbami a monumentálními dřevěnými reliéfy geometrických tvarů. Držitel státní Kossuthovy ceny v oblasti umění János Megyik (1938) ve svém díle zkoumá a rozvíjí užití metod projektivní geometrie a renesanční perspektivy. Tyto principy uplatňuje v kresbách, fotogramech, strukturálních objektech i architektonických realizacích. Na hořickém festivalu bude jeho tvorba představena dřevěným konstruktivistickým objektem, ocelovým reliéfem a kresbami. Výstava maďarských výtvarníků v Galerii plastik bude zahájena slavnostní vernisáží v sobotu 12. září od 15 hodin. V rámci festivalu se přímo v galerii uskuteční také improvizovaná výuka základů maďarštiny. Účastníci „hodiny“ se pomyslně propojí s maďarským prostředím díky překladu krátkého vzkazu, který bude posléze na pohlednici odeslán do Maďarska.

Hudební program Mezinárodního festivalu krásných umění se letos ponese v duchu maďarské a české klasiky. Klavírista Martin Kasík a sopranistka Lucie Kaňková budou interpretovat skladby maďarských tvůrců Ference Lizsta, Franze Lehára a Bély Bartóka, českou stranu zastoupí hudba Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Celým večením programem posluchače provede moderátorka Martina Kociánová. Koncert se uskuteční v sobotu 12. září od 20 hodin v divadelním sále radnice.

Festivalové akce budou pokračovat v neděli 13. září projekcí dokumentární revue Iluze, kterou natočila studentka Filmové akademie umění v Praze Kateřina Turečková. V originálně pojatém filmu jako počítačové hře předkládá autorka osobní reportáž z Budapešti, kde strávila rok na studijním pobytu. Divák pasovaný do role účastníka hry prochází několika levely, které ho uvádějí do všednodenních momentů dotýkajících se citlivých bodů současné maďarské společnosti: svobody umění, práva na vzdělání, problematiky lékařské péče a v kompexním měřítku diskutované politické situace. Kateřina Turečková osobně film uvede a po skončení projekce bude možné s autorkou diskutovat. Program začne v Multimediálním sále muzea v 15 hodin.

Galerie plastik srdečně zve všechny zájemce o maďarskou kulturu na jednotlivé programy festivalu. Všechny festivalové akce jsou přístupné široké veřejnosti zdarma.

Mezinárodní festival krásných umění 2020/ Maďarsko

10. – 27. 9. 2020

Výstava děl maďarských umělců/ Victor Vasarely, János Fajó, János Megyik

Slavnostní vernisáž výstavy se uskuteční v Galerii plastik 12. 9. 2020 od 15 hodin

Koncert maďarské a české hudební klasiky/ klavír: Martin Kasík, soprán: Lucie Kaňková, moderátor: Martina Kociánová

12. 9. 2020 od 20 hodin v divadelním sále radnice

Projekce dokumentární revue Kateřiny Turečkové Iluze

13. 9. 2020 od 15 hodin v multimediálním sále muzea  

Letní ateliér pro mladé umělce 2020

V pátek 7. srpna byl v Galerii plastik slavnostně zakončen Letní ateliér pro mladé umělce 2020. Talentovaní výtvarníci si během týdenního tábora na téma “ člověk v umění“ vyzkoušeli řadu technik i aktivit. Seznámili se se zákonitostmi zobrazení figury, vyzkoušeli si kresbu i malbu portrétu, ze sochařské hlíny modelovali „hlavy“, vyráběli obličejové masky. Součástí bohatého programu bylo také vytváření objektů z polystyrénu nebo „oblékání“ pískovcových soch v sochařském parku U Sv. Gotharda. Výtvarná tvorba byla v průběhu celého týdne provázána prázdninovými pátracími hrami, které mladé umělce seznamovaly s hořickými sochařskými památkami.Pozoruhodné výsledky týdenního tvoření mladých talentů si mohou zájemci prohlédnout až do konce prázdnin ve foyeru Galerie plastik. 

Plenér 2020

Galerie plastik zve zájemce o krajinomalbu na malířský kurz “ Plenér “ 22.8 – 23.8. 2020 Kurz je zaměřen na základní kreslířské a malířské krajinářské techniky a je určen pro začínající i pokročilé malíře všech věkových kategorií. Je veden s důrazem na citlivý individuální přístup tak, aby se pro účastníky kurzu malování v krajině stalo nezapomenutelným zážitkem a aby vznikly krásné obrazy. Vydáme se do krajiny v okolí Hořic a naučíme se vnímat atmosféru zajímavých míst. Povíme si něco o malířských postupech, kompozici, barvách a prostorových plánech. Vždyť malovat může každý!
Těšíme se na setkání s vámi v hořické krajině.

Jak to bude:
V sobotu v 9 hodin zahájení v Galerii plastik, Gothardská 1639, Hořice,
úvod do malířských technik a postupů a příprava na práci v plenéru.
Kolem 11. hodiny nabídneme lehké občerstvení před výpravou do terénu.
Odpoledne do cca 17 hodin práce v krajině. V neděli začátek v 9 hodin na místě určení.
Ukončení v Galerii plastik v 16 až 17 hodin malou prezentací účastnických obrazů. Nabídneme lehké občerstvení.

Jak se připravit:
Jako na pěší výlet, s ohledem na možnou nepřízeň počasí deštivého nebo horkého. Půjdeme asi 2 km denně (myšleno tam a zpět). Doporučuji pevnou obuv i pokrývku hlavy, také jídlo i pití s sebou. Vhodný je menší batůžek, do něhož lze kromě běžných nezbytností přibalit i vybavení pro malířskou práci. Vezměte si barvy nejlépe akrylové, možno i temperové, paletu nebo cokoli, co jí může nahradit, vhodné štětce různých průměrů a profilů (ne akvarelové, pokud se vyloženě nechystáte tvořit akvarelovou technikou), hadr, stabilní otevřenou nádobu na vodu a láhev na „pracovní“ vodu, kreslící tužky, rudky, nebo uhel, vhodnou podložku na sednutí nebo malou rozkládací rybářskou stoličku, igelit nebo pláštěnku na akutní zakrytí rozdělané práce při dešti, malířský plenérový stojan (pokud neseženete, ozvěte se včas, nějak to zařídíme :). Od nás dostanete malířské desky A3, kreslící kartony a malířské formáty – šepsované sololitové desky.

Co je potřeba udělat:
Přihlásit se s uvedením jména a bydliště na níže uvedený kontakt,
zajistit si nocleh, poslat poplatek 900,- Kč do 17. srpna na účet:
19-1161157329/0800, VS: 33152112, SS: celé datum narození,
do poznámky jméno a příjmení

Kontakt:
Mgr. Jarmila Gregorová
tel.: 734 255 093
gregorova@muzeum.horice.org



Výstavou Jiří Středa / Málo viděný provedl návštěvníky sám autor

Ve středu 29. července uspořádala Galerie plastik komentovanou prohlídku výstavy Jiřího Středy Málo viděný. Autor soch a kreseb, rodák z východních Čech a absolvent hořické sochařské školy, se s návštěvníky podělil o zajímavé skutečnosti ze svého tvůrčího života. Zájemci o dílo Jiřího Středy se například dozvěděli, že všechny sochy provedené v ušlechtilých kamenech umělec seká tzv. na ztracenou kresbu, tedy bez prováděcího modelu díla, pouze na základě lehce načrtnuté hlavní proporce přímo na blok materiálu. Jiří Středa účastníky doslova okouzlil poutavým výkladem a bezprostředním projevem. Galerie plastik děkuje sochaři Jiřímu Středovi i návštěvníkům komentované prohlídky za příjemný červencový podvečer.