Hořice získaly během 1. poloviny 20. století díky své kamenosochařské tradici, ale i aktivním a uměnímilovným obyvatelům bohaté dědictví v podobě množství sochařských děl. Do historie města se také výrazně zapsal významný český sochař Ladislav Šaloun (1870-1946). Jeho díla můžeme v Hořicích potkat, jak ve veřejném prostoru, tak v muzeu a galerii.
Přednáška historika umění Marcela Strnadela, která proběhne v prostorách stále expozice Galerie plastik ve čtvrtek 26. října od 17 hodin, se zaměří na Šalounovu sochu Muž práce v kontextu jeho hořické tvorby.
V Galerii plastik je už od začátku srpna do konce října k vidění výstava francouzské umělkyně Néphéli Barbas. Ta je součástí letošního, už devátého ročníku Mezinárodního festivalu krásných umění. Součástí tohoto festivalu ale tradičně nebude pouze výstava, těšit se můžete i na pátek 15. a sobotu 16. září, kdy se podíváme na kulturu Francie zblízka!
V prvním festivalovém dni proběhne komentovaná prohlídka výstavy s kurátorem Filipem Jakšem. Současnou francouzskou literaturu a její překládání představí Sára Vybíralová, která do češtiny převedla mimo jiné knihy jedné z hvězd současného literárního světa Édouarda Louise. A nakonec se zaposloucháme: Václav Šafka v poslechovém večeru představí to nejdůležitější – dobře známé i opomíjené – z dějin i ze současnosti francouzské hudby.
Na sobotu jsme pro vás připravili piknik, kde budeme ochutnávat francouzské speciality. Navíc ti frankofonní z nás budou mít příležitost francouzsky konverzovat mimo jiné s umělkyní Néphéli Barbas, která nás následně provede výstavou. Piknik proběhne v Sochařském parku U Sv. Gotharda, v případě deště v Galerii plastik. Nebojte se dorazit, pokud francouzštinu neovládáte – vše bude probíhat i v češtině.
Přijďte se ponořit do kultury Francie!
PÁTEK 15. 9.
16.00 KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA výstavy Moonlight Trilobite s kurátorem Filipem Jakšem
17.30 SÁRA VYBÍRALOVÁ: O SOUČASNÉ FRANCOUZSKÉ LITERATUŘE / komentované čtení s překladatelkou
19.30 VÁCLAV ŠAFKA: CHANSON ET SON / komentovaný poslech hudby Francie
SOBOTA 16. 9.
11.00 – 13.00 FRANCOUZSKÝ PIKNIK s Néphéli Barbas v sochařském parku s ochutnávkami francouzské kuchyně a možností konverzace ve francouzštině
13.00 KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA výstavy Moonlight Trilobite s umělkyní Néphéli Barbas
Výstava Néphéli Barbas je v Galerii plastik k vidění do 29. října!
Mezinárodní festival krásných umění letos bude prezentovat umění současné Francie, která však vždy vítala umělce mnoha různých zemí. Hlavní letošní událostí bude výstava umělkyně řeckého původu Néphéli Barbas, která se pohybuje na pomezí instalace, objektu, sochy a malby. Galerie se stává často scénou s osobitým uspořádáním objektů. Inspiruje se i klasickou sochou, která v jejím pojetí může působit jako personifikovaná dohlížející historie. V Galerii plastik má v plánu zasadit sochy ze stálé expozice i z depozitáře do nových rámců, vytvořit novou estetickou architekturu, v níž se umělecké artefakty stanou živými posly současné poetiky.
Její vernisáž 1. 8. doprovodí koncert české kapely Vobezdud, jejíž estetika se formovala cestami do Francie a dnes tam již částečně žije. Ve stejný den se také zopakuje divadelně-výtvarný happening Včely, probíhající v rámci U_mění Hořice 2023.
Program vernisáže:
15.00 a 17.00 K. Täubelová a kolektiv: Včely / výtvarně-divadelní instalace 19.00 Néphéli Barbas: Moonlight Trilobite / vernisáž výstavy 20.00 Vobezdud / koncert
____________________________________
Festivalové zpracovávání kultury Francie pak proběhne 15. a 16. září.
Ve středu 19. července od 16 hodin proběhne v Galerii plastik komentovaná prohlídka výstavy Jiřího Thýna Morfologie s Filipem Jakšem. Tentokrát se v ní kurátor zaměří na kontext umělcovy tvorby – na dějiny, podoby a proměny konceptuální fotografie a na postavení Jiřího Thýna v této tradici.
Letošní sezonu v Galerii plastik zahájíme výstavou Jiřího Thýna Morfologie. Uvidíme sérii děl, která vychází z jeho zájmu o sochařskou tvorbu, v níž svým osobitým vizuálním jazykem rozvíjí prvky, kterých si při focení díla všiml, zdůrazňuje tvary a překládá přes sebe barvy. Autor se od roku 2011 věnoval tvorbě Otty Gutfreunda či Aleny Šapočknikové (žákyni Josefa Wagnera zastoupeného v Hořicích) a v roce 2020 jej – stejně jako asi o sto let dříve Josefa Sudka – zaujala sochařka Hana Wichterlová. Tuto jeho poslední sérii „sochařských“ děl, kterou prezentoval v Galerii Hlavního města Prahy, přinášíme i do Hořic. Ukazuje totiž jeho zájem o prezentaci muzeálních artefaktů, která je v jeho pojetí živá a barevná. Také se zde projevuje volnost jeho výtvarného přístupu a rukopis, který vychází z fotografického vnímání objektu.
Jiří Thýn tedy není fotograf v pravém slova smyslu, používá i digitální kresbu, fotogramy, nebo vícenásobnou expozici, tedy z fotografie vzešlé postupy, které už nejsou jenom tradičním zachycením skutečnosti skrze objektiv, ale volným výtvarným vyjádřením. Je označován za post-konceptuálního fotografa. To znamená, že sice za jeho přístupem můžeme najít ideu, která je dílem prezentována („konceptuální“ přístup – zde fotografování archiválií), ale je už důležitější vizuální jazyk a způsob, jak tento nápad prezentuje.
Ikdyž to vypadá, jako by Jiří Thýn byl těžko pochopitelný autor pro intelektuály, jeho tvorba je výrazná, rukopis jemný a přístupný. Jiří Thýn se v r. 2011 a 2012 umístil mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého a jeho osobitý styl a inovativní metody inspirují i dnes začínající umělce.
Jeho výstavu zahájíme 15. 4. 2023 v 17 hodin v Galerii plastik v Hořicích (ul. Gothard 1639) a pak se přesuneme do budovy Muzea (nám. Jiřího z Poděbrad 160) na dernisáž výstavy Anny Hulačové a Anežky Hoškové Cesta je trnitá, kde nás bude čekat i hudební překvapení. Přijďte s námi oslavit tvůrčí svobodu, která je doménou nejen profesionálních umělců. Budeme se na Vás těšit.
Galerie plastik se sice přes zimu otevírá jen na požádání, dočasná výstava přes zimu neprobíhá, je přístupná jen stálá expozice. Pokud chcete přijít i v zimě, nebojte se nám ozvat, rádi pro vás připravíme prohlídku. (jaks@muzeum.horice.org)
Ani přes zimu nezahálíme a připravili jsme pro vás kurzy o současném umění, které jsou aprobované (nejen) pro pedagogy výtvarných předmětů. Kurzy jsou zaměřené na současné umění – jak jej vnímat, jak o něm mluvit, jak jej učit a diskutovat o něm? Kurzy budou postaveny na příkladech ze světového i českého umění od 60. let.
Kurzy LOSA vedené galerií Luxfer v České Skalici otevírají i cykly v Hořicích, budou probíhat v mutlimediálním sále Městského muzea. Kurzy povede Filip Jakš, jinak též kurátor Galerie plastik s 11 letou praxí středoškolského učitele dějin výtvarného umění a výstavnictví.
Kurzy budou probíhat v následující data: 3. 2. (pátek), 3. 3. (pátek), 5. 4. (škaredá středa), 5. 5. (pátek), 2. 6. (pátek). Obvyklý program 9:30–12 přednáška, 13–15 diskuzní program. Pokud se skupina dohodne na jiných časech v daná data, není problém se přizpůsobit, pokud to bude celé skupině vyhovovat. Pokud zmeškáte jeden kurz, nevadí, poskytneme vám záznam a pak spolu o tématu pobavíme.
Kurzy jsou pro registrované účastníky zdarma. V případě zájmu nás můžete kontaktovat přímo na e-mailovou adresu galerieluxfer@gmail.com či na telefonním čísle + 420 606 678 679 (tým LOSA!). Také můžete oslovit osobně Filipa Jakše na mailu jaks@muzeum.horce.org. Veškeré další informace naleznete také na našich webových stránkách www.galerieluxfer.cz/losa/.
Opravy v galerii a depozitáři
Podařilo se nám také z grantu KH kraje pořídit nové police pro naše sbírkové předměty, pořídili jsme jim vysoušeče, opravili jsme jim topení. Takže Panna Marie Immaculata si může svou květinovou roušku konečně usušit. V depozitáři Galerie už je nyní vlkost konečně kolem 40%, takže většina našich sbírkových předmětů (které jsou ze sádry), už může zimy přečkávat bez nebezpečí plísně – tedy v nízké vlhkostí a v relativním teple.
Aby se ani divák necítil, že galerie praská ve švech, necháme opravit stěny v interiéru galerie. Stěhování a zabezpečení všech soch v expozici byl také pěkný kus práce. Co když od zedníků poletí nějaký ten kamínek, nebo kus cihly? Raději blízké kusy zabednit a vše pořádně zabalit, prášit to bude určitě…
Ačkoli se zdá, že z letošního Mezinárodního festivalu krásných umění zaměřeného na Německo zbyla pouze výstava, která trvá do 30.10., máme pro vás i několik doprovodných programů a reprízu literární přednášky. Festival tedy ještě zcela nekončí.
Letošní Mezinárodní festival krásných umění se snaží přiblížit nám život v megapolích tak, jak jej vnímají současní Němci. Kdo byl na vernisáži výstavy v Galerii plastik a druhém festivalovém dnu, už poznal zvuky megapolí, dozvěděl se, jak se vnímá Berlín básnicky a kurátorsky i to, jak život zde proměňují nové technologie.
Výstava berlínského umělce skotského původu – Andrewa Gilberta nazvaná Emperor Andrew´s Glorious Occupation of Exotic Hořice potrvá až do 30. 10. Přináší s sebou těžké téma současného multikulturního světa: Jak se vyrovnat s tíží historie i současnosti – tedy se zneužívání lidí v mimoevropských oblastech? Tomu se věnuje jak autor sám, tak filosofie post-kolonialismu, která rozplétá třeba i to, jak se tato bolest odráží ve vzájemných vztazích. Je to uvažování poměrně nedůvěřivé k historii, kterou vždy píší vítězové. Andrew Gilbert poukazuje na násilí a nátlak, s nimiž k neznámým kulturám přistupujeme a z toho vznikající bariéry a nedůvěru. Ale i Němci a Britové pociťují nedůvěru k faktu, jak zaobaleně je jim jejich vlastní historie předkládána.
Abychom pochopili lépe taktiky, jak narovnávat tyto pokroucené vztahy, jsme v rámci doprovodného programu pozvali odborníka na post-koloniální myšlení – romanistu Vojtěcha Šaršeho. Ten nás blíže seznámí s pohledem na tyto problémy prizmatem obyvatel afrického kontinentu – přesněji s tím, jak tyto problémy reflektuje literatura subsaharské Afriky. Podvečerní program nebude jen odbornou přednáškou, ale především komentovaným čtením z vybraných textů ovlivněných dramatickými dějinami kolonialismu. Setkání s Vojtěchem Šaršem bude probíhat v Městském muzeu 12. 10. od 17 hodin a bude veřejnosti volně přístupné.
Obezřetnost, s níž se Němci chápou své historie, není nová. Podobně problematicky totiž vnímali i jazyk po veřejném odhalení genocidy koncentračních táborů. Byla to němčina, která byla jazykem propagandy a pomocí krásných básnických obratů sloužila fanatizování davů. Experimentální básníci pak začali v 50. až 70. letech zcela jinak vnímat a používat jazyk – obezřetně, radikálně a koncepčně. Na příkladu textů Helmuta Heissentbüttela se podíváme znovu i na tento problém. Přednáška Pitva jazyka se bude konat opět 6. 10. v 17 hodin v multimediálním sále Městského muzea. Program je opět volně přístupný.
Pro školy a jakékoli větší skupiny pak máme připraveny komentované prohlídky výstavy, v nichž zdůrazníme souvislosti s post-koloniálním myšlením. Takto koncipované kurátorské prohlídky pro veřejnost proběhnou 20. a 30. 10. vždy v 16 hodin. V poslední den výstavy se tak bude jednat o malou dernisáž, možná i s hudebním překvapením. Nebojte se ale vlastní termín komentovaných prohlídek objednat mailem na jaks@muzeum.horice.org.
Těšíme se na vás v Městském muzeu či Galerii plastik.
Přijměte pozvání na vernisáž díla Kyklos Tomáše Polcara, které bude do 31. 8. vystaveno na náměstí Jiřího z Poděbrad v Hořicích.
Rukopis Tomáše Polcara se v současné době soustředí na zkoumání základních archetypálních tvarů kruhu (cyklus Kyklos) a šestiúhelníku (cyklus Sóma). Minimalistický charakter jeho děl odlitých z betonu je drsný a křehký zároveň. V sériích zde rozvíjí téma proměnlivosti a variabilnosti, když vůči sobě díla kompozičně rozvrstvuje, nebo je nechává jako kontrapunkt reagovat na prostor. Právě tak bude působit i jeho mohutný válcový objekt ze série Kyklos, který vznikl na míru Hořickému náměstí.
Vernisáž s hudební intervencí kurátora Filipa Jakše proběhne 24. 5. 2022 v 17 hodin.
Vážené příznivkyně, vážení příznivci Městského muzea a galerie v Hořicích,
přijměte pozvání na vernisáž výstavy Paralely, která se uskuteční v pátek 13. května od 17 hodin ve Štorchově síni Muzea a následně od 18.30 v Galerii plastik, kde uslyšíte koncert Marie Ladrové.
Výstava představí tvorbu šestice významných současných umělců, Moniky Immrové, Jakuba Lipavského, Miloslava Mouchy, Zdeňka Trse, Vladimíra Vély a Jindřicha Zeithammla a potrvá do 28. srpna.
Připomeňte si s námi výstavu Nepatnost Lenky Kerdové, Elišky Perglerové, Ladislava Železného a Desla Schnebeho. Vernisáž fotil Michal Ludvík, expozici fotil Filip Jakš.
Kurátorský text:
Instalace na výstavě Nepatrnost reagují na prostor stálé sbírky a zasahují do něj coby jeho protiklad. Nadrozměrná díla utváří vůči sobě vyvážené prostředí, které nás vede k tomu, co není zjevné. Vzpomínka, legenda o světci i prostor muzea se změní, když se jimi právě nezabýváme. To, co se ztratilo z našich očí, získává nový život v naši představách, je zažíváno znovu a jinak.
Cesta k opětovnému prožitku je zde lemována nepatrnými vjemy. Vzpomínání je těkavý děj a ruch a šum v tomto procesu je jeho integrální součástí. Když se odhalují jednotlivé vrstvy, reagují na sebe a jejich odloučení je proces, kdy se celý bal v naší mysli proměňuje. Nepatrnost se rozplétá a rozkvétá.
Lenka Kerdová v díle Posun nechává unikat mizející záznam – vzpomínku na Hamburský přístav. Její dílo můžeme chápat také jako setkání „sugestivního“ akvarelu a „přesného“ filmu, ačkoli tyto tradiční přívlastky můžeme libovolně proměnit. Oba záznamy dohromady doplní stopy chybějícího obrazu. Podobně obraz svatého Norberta, který byl při restaurování sejmut z plátna, zanechal po sobě stopy – jak fyzické, tak duchovní. Myšlenkovou mapu akcidencí a esencí jeho příběhu sestavil rakouský filosof Desl Schnebe. Instalace Elišky Perglerové se ohýbá a naklání, sama rámuje své okolí, je nestálá a nejistá, zároveň křehká a zranitelná. Kámen od Ladislava Železného, který v expozici vrní, je tichým hlasatelem faktu, že pro něj jakožto přírodní materiál již není cesty zpět. Tím připomíná rodinovský komentář k charakteru soch jako takových – neustále se rodí z kamene, stále pro sebe hledají význam a tvar našich představ.
Celý koncept výstavy je postaven jako vztah okraje ke středu. Okraj – okolí díla obvykle bývalo v kompetenci galeristů. Ovšem rámování vjemů, kontext a rozvržení je dnes často důležitou sdělnou taktikou autorů. A pokud samo dílo je spíše prostředím, když chybí velký centrální motiv, k němuž bychom se měli ubírat, pak se začnou vynořovat vedlejší děje, které daleko více zaměstnávají naši představivost. V centru se tak ocitá divák a jeho vjemy a vize.
Stejně jako na výstavě jsou i naše každodenní prožitky doprovázeny nepatrnými proměnami zvuků, světla a objektů, jež máme ve zvyku považovat za pouhé kulisy toho, nač se zaměřuje naše pozornost. Ale právě drobná setkání s druhotnými a nečekanými jevy ovlivňují prožitky těch pro nás podstatných. Stíny stromů na skle galerie, ptačí zpěv v okolí památky, velikost a akustika v prostoru, kde se ocitáme.
Okolí jevů se vždy dotýká jejich centra a jeho význam je větší, než připouštíme. To, čeho si běžně nevšímáme, je však stěžejní pro hodnotu, jíž vjemům přisuzujeme.
