Nepatrnost – dokumentace

26. 3. – 5. 5. 2022

Připomeňte si s námi výstavu Nepatnost Lenky Kerdové, Elišky Perglerové, Ladislava Železného a Desla Schnebeho. Vernisáž fotil Michal Ludvík, expozici fotil Filip Jakš.

Kurátorský text:

Instalace na výstavě Nepatrnost reagují na prostor stálé sbírky a zasahují do něj coby jeho protiklad. Nadrozměrná díla utváří vůči sobě vyvážené prostředí, které nás vede k tomu, co není zjevné. Vzpomínka, legenda o světci i prostor muzea se změní, když se jimi právě nezabýváme. To, co se ztratilo z našich očí, získává nový život v naši představách, je zažíváno znovu a jinak.

Cesta k opětovnému prožitku je zde lemována nepatrnými vjemy. Vzpomínání je těkavý děj a ruch a šum v tomto procesu je jeho integrální součástí. Když se odhalují jednotlivé vrstvy, reagují na sebe a jejich odloučení je proces, kdy se celý bal v naší mysli proměňuje. Nepatrnost se rozplétá a rozkvétá.

Lenka Kerdová v díle Posun nechává unikat mizející záznam – vzpomínku na Hamburský přístav. Její dílo můžeme chápat také jako setkání „sugestivního“ akvarelu a „přesného“ filmu, ačkoli tyto tradiční přívlastky můžeme libovolně proměnit. Oba záznamy dohromady doplní stopy chybějícího obrazu. Podobně obraz svatého Norberta, který byl při restaurování sejmut z plátna, zanechal po sobě stopy – jak fyzické, tak duchovní. Myšlenkovou mapu akcidencí a esencí jeho příběhu sestavil rakouský filosof Desl Schnebe. Instalace Elišky Perglerové se ohýbá a naklání, sama rámuje své okolí, je nestálá a nejistá, zároveň křehká a zranitelná. Kámen od Ladislava Železného, který v expozici vrní, je tichým hlasatelem faktu, že pro něj jakožto přírodní materiál již není cesty zpět. Tím připomíná rodinovský komentář k charakteru soch jako takových – neustále se rodí z kamene, stále pro sebe hledají význam a tvar našich představ.

Celý koncept výstavy je postaven jako vztah okraje ke středu. Okraj – okolí díla obvykle bývalo v kompetenci galeristů. Ovšem rámování vjemů, kontext a rozvržení je dnes často důležitou sdělnou taktikou autorů. A pokud samo dílo je spíše prostředím, když chybí velký centrální motiv, k němuž bychom se měli ubírat, pak se začnou vynořovat vedlejší děje, které daleko více zaměstnávají naši představivost. V centru se tak ocitá divák a jeho vjemy a vize.

Stejně jako na výstavě jsou i naše každodenní prožitky doprovázeny nepatrnými proměnami zvuků, světla a objektů, jež máme ve zvyku považovat za pouhé kulisy toho, nač se zaměřuje naše pozornost. Ale právě drobná setkání s druhotnými a nečekanými jevy ovlivňují prožitky těch pro nás podstatných. Stíny stromů na skle galerie, ptačí zpěv v okolí památky, velikost a akustika v prostoru, kde se ocitáme.

Okolí jevů se vždy dotýká jejich centra a jeho význam je větší, než připouštíme. To, čeho si běžně nevšímáme, je však stěžejní pro hodnotu, jíž vjemům přisuzujeme.

Filip Jakš

Pavel Doskočil / Není pravda, že kapacita mozku s postupujícím věkem neklesá

Kurátorský text výstavy

Sochař Pavel Doskočil (1968) se rozhodl věnovat umění až po maturitě na Gymnáziu Boženy Němcové v Hradci Králové, kde absolvoval větev s matematicko-fyzikálním zaměřením. Sochařství se nejprve učil na Střední průmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích a pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval v Ateliéru sochařství profesora Karla Nepraše a posléze v Ateliéru intermediální tvorby profesora Milana Knížáka. Absolvoval rovněž sochařskou stáž na Fachhochschule v německém Kielu pod vedením profesora Jana Koblasy. Vedle volné sochařské tvorby, restaurování a kurátorských projektů se v profesním životě věnuje především pedagogické činnosti (dříve na Univerzitě Hradec Králové, v současnosti na Střední uměleckoprůmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích). Působí jako textař a hráč na basovou kytaru a vysavač v hudebně-performačním tělese Piano.

Pavel Doskočil je jako výtvarník a pedagog příkladně obeznámen s dějinami výtvarného umění. Vlastní tvorbu hojně vztahuje k dílům i událostem minulosti a v nové formě prověřuje a relativizuje jejich podobu i významy. Jeho díla mají na první pohled schopnost působit jako humorný a svěží plod pouhé imaginace a intuice, ale hledání tvarové harmonie je pro Pavla Doskočila i exaktní proces založený na zkoumání vyvážených číselných poměrů, prověřování uměřenosti a souladu jednotlivých částí a jejich vztahu k vyššímu celku. Božská proporce i Fibonacciho posloupnost, od nepaměti propsané v dokonalých přírodních tvarech, tak mají své pevné místo i v Doskočilových zdánlivě jednoduchých sochách, objektech a instalacích.

Dominantu hořické výstavy představuje monumentální socha Atlase – antického Titána a vůdce neúspěšné vzpoury proti Diovi, který za trest nese na svých bedrech tíži celé nebeské klenby. Atlas má v Doskočilově pojetí formu robustního stavebního pilíře jakoby sestaveného z masivních kubických bloků. Tělo slavného hrdiny, jehož výtvarné vzezření řešili před Doskočilem zejména nespočetní barokní umělci, je odrazem jasného řádu, tvarové redukce a formální jednoduchosti, tedy kvalit, jež jsou Doskočilově tvorbě trvale vlastní. V obsahové rovině Atlasova příběhu s jeho existenciálním rozměrem tentokrát autor nabízí divákovi možnost zamyslet se nad budoucností vlastně celé sochařské disciplíny.

V sérii živých pohybových studií, jež jsou zpracovány v dřevěné tyčovině – signifikantním materiále Doskočilovy zralé tvorby, vzdává autor osobitý hold kuboexpresionistickému pojetí figury v díle slavného příslušníka Osmy, čechofrancouzského malíře Otakara Kubína (1883-1969). Přítomnost nezaměnitelného koštěte jako ready-made objektu pak potažmo odkazuje k jedné z nejvlivnějších osobností moderního umění, Marcelu Duchampovi (1887-1968). Vedle promyšlené citace je Pavlu Doskočilovi vlastní i bystrá ironická glosa, zpravidla redukovaná do maximálně tvarově a barevně oproštěného znaku.

Doskočilův dobrovolný exil v lůnu zahrady vršecké fary přináší své ovoce v podobě zcela aktuálních prací, v nichž výtvarník přijímá roli objevitele a iniciátora tvůrčího procesu. Výtvarné provedení však s nesmírnou pokorou a respektem k přírodním systémům přenechává vyšším silám. Křehké a nereprodukovatelné „stromové a kompresorové“ kresby jsou jistým dokladem, jak samolibá a bláhová je lidská touha ovládnout a pokořit Matku přírodu a jak prospěšná může být nalezená rovnováha a symbióza s ní.

Pavel Doskočil v Galerii plastik svébytným způsobem a s lehkostí sobě vlastní bilancuje. A v nejmenším ho netrápí, zda Není pravda, že kapacita mozku s postupujícím věkem neklesá.

Jana Cermanová

Projekt U_mění Hořice

Umění v Hořicích překročilo pomyslný práh tradičních výstavních sálů a vydalo se vstříc divákům do ulic města. Úspěšně dnes proběhlo osazení děl Ladislava Jezbery, Martiny Hozové, Jana Pospíšila a Bronislava Fiutowského. Před čtvrteční vernisáží zbývá ještě dokončení instalace prací Michaely Jezberové.
 
Nezapomeňte! Vernisáž výstavy současného výtvarného umění ve veřejném prostoru města Hořice proběhne již ve čtvrtek 24. 6. od 17.00 na náměstí Jiřího z Poděbrad. 
 
 

Vernisáž výstavy Ladislava Jezbery / Tady, teď… nic

Výstava Ladislava Jezbery Tady, teď… nic v Galerii plastik byla včera zahájena fyzickou básní studentů ateliéru Užité malby SUPŠSK, kteří pracovali s Jezberovým autorským textem, rozhovorem a teoretickou studií Ladislava Daňka. Ladislav Jezbera vytvořil pro Hořice minimalistickou instalaci děl z let 2019 a 2020, v nichž pracuje s poznatky exaktních věd i filozofie a v citlivé parafrázi rovněž komentuje současný svět.

Festivalový víkend na maďarské vlně

Již 7. ročník Mezinárodního festivalu krásných umění v Hořicích představil mozaiku maďarské kultury.

První část víkendového programu se odehrála v exteriéru před Galerií plastik, kde se návštěvníci pobavili maďarskou sebereflexí v textech oblíbeného spisovatele Jánose Lackfiho. Doslova exotický zvuk maďarštiny zazněl v podání hungaristky Simony Kolmanové. Literární ukázky doprovodily lidové písně z oblastí někdejších Uher v živelném pojetí skupiny Máša a Medvěd. Festivalové akce pokračovaly koncertem klasické hudby. Výběr z maďarských a českých autorů strhujícím způsobem přednesli sopranistka Lucie Kaňková a klavírista Martin Kasík. Večerním programem posluchače provedla moderátorka Martina Kociánová. Pořady na maďarské téma v neděli završila cestopisná přednáška Pavla Bičiště a projekce dokumentární revue, v níž Kateřina Turečková analyzuje současné Maďarsko.

Festival pokračuje ve výstavním sále Galerie plastik, který zcela ovládla díla Victora Vasarelyho, Jánose Fája a Jánose Megyika. Instalaci sestávající ze špičkových prací maďarské geometrické abstrakce 20. a 21. století mohou návštěvníci shlédnout do 27. září.

Letní ateliér pro mladé umělce 2020

V pátek 7. srpna byl v Galerii plastik slavnostně zakončen Letní ateliér pro mladé umělce 2020. Talentovaní výtvarníci si během týdenního tábora na téma “ člověk v umění“ vyzkoušeli řadu technik i aktivit. Seznámili se se zákonitostmi zobrazení figury, vyzkoušeli si kresbu i malbu portrétu, ze sochařské hlíny modelovali „hlavy“, vyráběli obličejové masky. Součástí bohatého programu bylo také vytváření objektů z polystyrénu nebo „oblékání“ pískovcových soch v sochařském parku U Sv. Gotharda. Výtvarná tvorba byla v průběhu celého týdne provázána prázdninovými pátracími hrami, které mladé umělce seznamovaly s hořickými sochařskými památkami.Pozoruhodné výsledky týdenního tvoření mladých talentů si mohou zájemci prohlédnout až do konce prázdnin ve foyeru Galerie plastik. 

Výstavou Jiří Středa / Málo viděný provedl návštěvníky sám autor

Ve středu 29. července uspořádala Galerie plastik komentovanou prohlídku výstavy Jiřího Středy Málo viděný. Autor soch a kreseb, rodák z východních Čech a absolvent hořické sochařské školy, se s návštěvníky podělil o zajímavé skutečnosti ze svého tvůrčího života. Zájemci o dílo Jiřího Středy se například dozvěděli, že všechny sochy provedené v ušlechtilých kamenech umělec seká tzv. na ztracenou kresbu, tedy bez prováděcího modelu díla, pouze na základě lehce načrtnuté hlavní proporce přímo na blok materiálu. Jiří Středa účastníky doslova okouzlil poutavým výkladem a bezprostředním projevem. Galerie plastik děkuje sochaři Jiřímu Středovi i návštěvníkům komentované prohlídky za příjemný červencový podvečer.

Noční prohlídka Galerie plastik

V pátek 10. července proběhla první noční prohlídka Galerie plastik. Návštěvníci měli možnost zažít noční atmosféru v galerii a užít si zcela jiné vyznění soch nasvícených novým galerijním osvětlením. Komentovaná prohlídka stálé expozice Janou Cermanovou vzbudila velký zájem návštěvníků.

Přednáška Michaela Zachaře o pestré historii českého portrétu

U příležitosti pražské výstavy Portrét v Čechách pohledem dvou staletí, na níž se Galerie plastik podílí významnou zápůjčkou sochařských portrétů, proběhla v multimediálním sále hořického muzea stejnojmenná přednáška. Historik umění PhDr. Michael Zachař představil účastníkům velmi rozmanitý výběr špičkových děl portrétního umění od klasicismu po současnost. Příznivci portrétu se prostřednictvím atraktivního výkladu seznámili s autory podobizen i pestrými příběhy jejich vzniku.

Výstavu Portrét v Čechách pohledem dvou staletí, na níž jsou hořické sochy představeny v nových kontextech, můžete navštívit v Císařské konírně Pražského hradu do 22. března. Téma podobizny rozvíjí rovněž výstava Sochařských portrétů Františka Drtikola, Františka Janečka a Toyen v Městském muzeu v Hořicích, která je otevřena do 1. března.