Dernisáž – Nepatrnost

Dobrý den, přijďte se s námi rozloučit s výstavou Nepatrnost, ve čtvrtek 5. 5. budeme mít mimořádně ještě otevřeno – od 10 do 17 hodin.

V 17 hodin proběhne komentovaná kurátorská prohlídka, zvuková intervence uměleckého experimentátora autora hudebně-zvukových kompozic Marka Hlaváče a ornitologická procházka s biologem Kamilem Čihákem ze Dvora Králové.

Těšíme se na vás!

Filip Jakš a kolektiv Hořického muzea a Galerie plastik.

Nepatrnost – komentované prohlídky

Vážení příznivci Galerie plastik a všech nepatrných uměleckých prožitků.

Srdečně zveme na komentované prohlídky výstavy Nepatrnost, v níž se zaměříme na rozdíl mezi moderními díly, postmodernou a současným uměním, které se často soustředí na rámování skutečnosti. Kurátorský komentář vám představí výstavu v estetickém a filosofickém kontextu. Dotkneme se pojmů site-specific, monument a situacionismus, které jsou zásadními hybateli výstavních principů 2. pol. 20 stol.

Přednáška s následnou diskuzí trvá cca 45 minut. Pravidelně bude 8. a 22. 4. 2022 vždy od 16. hodin a individuálně je možné si ji objednat na telefonu 778489781. Vstupné je zdarma.

Těším se na případné setkání, Filip Jakš

Nepatrnost

Vážené příznivkyně, vážení příznivci Městského muzea v Hořicích,

srdečně Vás zveme na výstavu Nepatrnost, která v Galerii plastik zdůrazní proměnlivost dojmů. Drobné pohyby v dílech Lenky Kerdové a Elišky Perglerové ukáží křehkost prostředí v němž se pohybujeme i našich vzpomínek. Ladislav Železný infiltruje stálou sbírku kamenem, který bude vyprávět o svém vyrvání z nitra přírody a z příběhu o životě svatého Norberta abstrahuje Desl Schnebe klíčové momenty do schématu myšlenkové mapy, ač obrazy ze života světce již byly vymazány. Mnohé vzpomínky sice z naší paměti mizí, zůstávají po nich však nepatrné otisky, jichž bychom si měli umět všímat.

Vernisáž proběhne v sobotu 26. 3. v 17:00 v Galerii plastik – ul. Gothard 1639, poté se projdeme do budovy muzea na nám. Jiřího z Poděbrad 160. Při přesunu svou skladbu Cielo zahraje Ladislav Železný a v muzeu vystoupí pardubická freejazzová kapela Frisk.

Samotná výstava pak bude v Muzeu k vidění do 4. 5. od čtvrtka do neděle 10-17 hod.

Těšíme se na setkání v Galerii plastik!

Výstavní plán na rok 2022

Nepatrnost

Lenka Kerdová, Eliška Perglerová, Ladislav Železný a Desl Schnebe z Rakouska

27. 3. – 4. 5. Galerie plastik

Multimediální instalace autorského tria sestává z akvarelu, zvukové instalace a filmové projekce, které se spojí v pohyblivý objekt. Těkavé nepatrné vjemy provedou diváka do prostoru se stálou sbírkou děl 19. a 20. století.

Paralely

Monika Immrová, Jakub Lipavský, Miloslav Moucha, Zdeněk Trs, Vladimír Véla, Jindřich Zeithamml

14. 5. – 28. 8. Štorchova síň městské muzeum a Galerie plastik

Propojení, interakce i konfrontace sochařů a malířů prostřednictvím různých forem výpovědí vedou diváka k rozhovoru s abstraktními díly. Hmota díla je nekonečným sledem odpovědí na nové a nové otázky diváků.

Mezinárodní festival krásných umění

9. 9. – 30. 10. Galerie plastik a další prostory (bude upřesněno)

V Galerii plastik se v září odehraje umělecký festival, který v různých médiích představuje tvorbu zaměřenou každý rok na jinou zemi. Letos to budou autoři z Německa, kteří pociťuji tíži života v megapolis, na což se bude zaměřovat i doprovodný hudební, literární, filmový a diskuzní program.

Objekt ve veřejném prostoru

24. 5. – 31. 8. prostor před Městským muzeem

Tomáš Polcar bude od května do konce léta vystavovat na náměstí sochařský objekt. Jeho díla reflektují archetypální tvary a jsou meditativním setkáním se surovou hmotou.

Těšíme se na vaši návštěvu.

Pavel Doskočil / Není pravda, že kapacita mozku s postupujícím věkem neklesá

Kurátorský text výstavy

Sochař Pavel Doskočil (1968) se rozhodl věnovat umění až po maturitě na Gymnáziu Boženy Němcové v Hradci Králové, kde absolvoval větev s matematicko-fyzikálním zaměřením. Sochařství se nejprve učil na Střední průmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích a pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval v Ateliéru sochařství profesora Karla Nepraše a posléze v Ateliéru intermediální tvorby profesora Milana Knížáka. Absolvoval rovněž sochařskou stáž na Fachhochschule v německém Kielu pod vedením profesora Jana Koblasy. Vedle volné sochařské tvorby, restaurování a kurátorských projektů se v profesním životě věnuje především pedagogické činnosti (dříve na Univerzitě Hradec Králové, v současnosti na Střední uměleckoprůmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích). Působí jako textař a hráč na basovou kytaru a vysavač v hudebně-performačním tělese Piano.

Pavel Doskočil je jako výtvarník a pedagog příkladně obeznámen s dějinami výtvarného umění. Vlastní tvorbu hojně vztahuje k dílům i událostem minulosti a v nové formě prověřuje a relativizuje jejich podobu i významy. Jeho díla mají na první pohled schopnost působit jako humorný a svěží plod pouhé imaginace a intuice, ale hledání tvarové harmonie je pro Pavla Doskočila i exaktní proces založený na zkoumání vyvážených číselných poměrů, prověřování uměřenosti a souladu jednotlivých částí a jejich vztahu k vyššímu celku. Božská proporce i Fibonacciho posloupnost, od nepaměti propsané v dokonalých přírodních tvarech, tak mají své pevné místo i v Doskočilových zdánlivě jednoduchých sochách, objektech a instalacích.

Dominantu hořické výstavy představuje monumentální socha Atlase – antického Titána a vůdce neúspěšné vzpoury proti Diovi, který za trest nese na svých bedrech tíži celé nebeské klenby. Atlas má v Doskočilově pojetí formu robustního stavebního pilíře jakoby sestaveného z masivních kubických bloků. Tělo slavného hrdiny, jehož výtvarné vzezření řešili před Doskočilem zejména nespočetní barokní umělci, je odrazem jasného řádu, tvarové redukce a formální jednoduchosti, tedy kvalit, jež jsou Doskočilově tvorbě trvale vlastní. V obsahové rovině Atlasova příběhu s jeho existenciálním rozměrem tentokrát autor nabízí divákovi možnost zamyslet se nad budoucností vlastně celé sochařské disciplíny.

V sérii živých pohybových studií, jež jsou zpracovány v dřevěné tyčovině – signifikantním materiále Doskočilovy zralé tvorby, vzdává autor osobitý hold kuboexpresionistickému pojetí figury v díle slavného příslušníka Osmy, čechofrancouzského malíře Otakara Kubína (1883-1969). Přítomnost nezaměnitelného koštěte jako ready-made objektu pak potažmo odkazuje k jedné z nejvlivnějších osobností moderního umění, Marcelu Duchampovi (1887-1968). Vedle promyšlené citace je Pavlu Doskočilovi vlastní i bystrá ironická glosa, zpravidla redukovaná do maximálně tvarově a barevně oproštěného znaku.

Doskočilův dobrovolný exil v lůnu zahrady vršecké fary přináší své ovoce v podobě zcela aktuálních prací, v nichž výtvarník přijímá roli objevitele a iniciátora tvůrčího procesu. Výtvarné provedení však s nesmírnou pokorou a respektem k přírodním systémům přenechává vyšším silám. Křehké a nereprodukovatelné „stromové a kompresorové“ kresby jsou jistým dokladem, jak samolibá a bláhová je lidská touha ovládnout a pokořit Matku přírodu a jak prospěšná může být nalezená rovnováha a symbióza s ní.

Pavel Doskočil v Galerii plastik svébytným způsobem a s lehkostí sobě vlastní bilancuje. A v nejmenším ho netrápí, zda Není pravda, že kapacita mozku s postupujícím věkem neklesá.

Jana Cermanová