Rubrika: 4. Představujeme

Ve sbírce militárií hořického muzea najdeme i několik památek na pruskou-rakouskou válku. Vojenský konflikt, který kulminoval největším bojovým střetem nedaleko Hradce Králové dne 3. července 1866, se prohnal i městem Hořice. Právě z tohoto tažení muzeum uchovává mezi sbírkovými předměty chladnou zbraň jednoho z pruských vojáků.

Tento vzor tesáku byl nejdříve zaveden jako poboční zbraň pěších pluků. V 80. letech 19. století však byl z jejich výzbroje stažen a do konce 1. světové války ho používali příslušníci německého lehkého dělostřelectva. Charakteristickým znakem je zobcovitý tvar hlavice jílce odlitého z mosazi, na vnější straně diagonálně rýhovaného, a esovitě prohnutá záštita. Mírně zakřivená jednosečná čepel je bez výbrusu. Celková délka tesáku je 56 cm, délka čepele 43 cm, váha 0,80 kg. Tesák byl nošen v dřevěné pochvě potažené černou kůží, zpevněné mosaznou montáží. Ta se však ve sbírce muzea nedochovala.

Tesák není značen výrobcem, je ovšem značen zařazením do vojenské jednotky – do pluku a setniny. Pod značkou I.R.44.8.247 se tak ukrývá pěší pluk 44, 8. setnina, zbraň číslo 247 (Infanterie-Regiment Nr. 44, 8. Kompanie, Gewehr 247). Východopruský pěší pluk číslo 44 postupoval do Čech v rámci 2. pěší divize od Trutnova a pomohl rozhodnout bitvu u Hradce Králové. Druhé divizi velel generálporučík Friedrich Karl Wilhelm von Clausewitz (1807–1866). Tesák je dále značen na záštitě přejímací značkou FW (Friedrich Wilhelm IV., pruský král v letech 1840 až 1861), rokem převzetí zbraně armádou (18)60 a revizní značkou komisaře S.

Literatura:

Šach Jan, Chladné zbraně, Praha 2004.
Bělina Pavel – Fučík, Josef, Válka 1866, Praha 2005.

Tomáš Hylmar

 

 

V bohatých sbírkách hořického muzea nalezneme i jeden výjimečný klenot z oblasti faleristiky. Jedná se o Řád Alžběty, který dne 17. září 1898 založil císař František Josef I. (1830–1916) na památku své ženy, císařovny Alžběty zvané Sissi (1837–1898), která tragicky zemřela 10. září 1898 v Ženevě. Tento tzv. dámský řád se do hořických sbírek dostal díky významné hořické rodačce, spisovatelce Věnceslavě Lužické (1835–1920, vl. jménem Anně Srbové).

Vyznamenání neslo ale jméno sv. Alžběty Durynské (1209–1231), která se stala symbolem křesťanské lásky k bližnímu a péče o chudé, podobně jako její současnice sv. Anežka Česká (1211–1282). Řád byl určen k odměňování žen na poli charity, dobročinnosti a humanity, a to bez ohledu na jejich původ, národnost či náboženské vyznání. Jediný do té doby existující dámský řád, Řád hvězdového kříže, byl totiž svými stanovami diskriminační, za zásluhy na uvedeném poli odměňoval pouze v případě katolických aristokratek.

Řád byl rozdělen do několika tříd a Věnceslavě Lužické byl udělen Řád Alžběty 2. třídy. Řád je tvořen stříbrným rovnoramenným křížem s rameny v podobě stylizované lilie se středovým medailonem a větvičkami růží mezi jednotlivými rameny. Ramena kříže jsou tvořena třemi smaltovanými pruhy, červeným, bílým a červeným. Středový medailon je kruhový, stříbrný s bílým smaltovaným středem. Uprostřed je busta korunované sv. Alžběty Durynské s dvojitou svatozáří. Revers kříže je hladký, pouze ve středovém medailonu je písmeno E (jako Elisabeth) ozdobené zlatou růží. Kříž byl nošen na bílé stuze s červenými pruhy při okrajích, která byla složena do tvaru mašle. Nositelky toto vyznamenání nosily na levé straně hrudi.

Literatura: 

Koláčný Ivan, Řády a vyznamenání habsburské monarchie, Praha 2005.
Lobkowicz František, Encyklopedie řádů a vyznamenání, Praha 1995.
Měřička Václav, Orden und Ehrenzeichen der österreichisch-ungarischen Monarchie, Wien-München 1974.

Tomáš Hylmar