Galerie plastik ve spolupráci se Sdružením sochařů České republiky uvádí výstavu Sochařské portréty: Eliška Junková, Věra Chytilová, Jaroslav Heyrovský.
Hlavy 2017
Zatímco ve Spojených státech amerických nebo Velké Británii fungují Spolky portrétních sochařů jako sdružení s dlouhou kontinuální tradicí i velmi živou přítomností a prestižní galerie úspěšně vystavují plastické portréty respektovaných soudobých tvůrců, české sochařství z institucionálních pozic teprve v několika posledních letech usiluje o rehabilitaci statu a umělecké úrovně opomíjené portrétní disciplíny.
Krize českého portrétního sochařství, způsobená devalvací základních principů oboru i nedostatkem příležitostí pro uplatnění sochařského portrétu ve veřejném prostoru, pomyslně kulminovala v žalostné úrovni podobizny Václava Havla in memoriam, který zaplatila Havlova Knihovna, aby jej věnovala sídlu Rady Evropy ve Štrasburku. V situaci, kdy Knihovna nedokázala pružně reagovat na požadavek vypsání veřejné soutěže na Havlovu bustu, převzal iniciativu Spolek sochařů Čech, Moravy a Slezska a v roce 2013 zorganizoval klání na vlastní náklady. Výsledky soutěže, kterou obeslalo generačně široké spektrum sochařů, byly ve svém celku velmi kontroverzní a dále problematizovaly otázku úrovně soudobé portrétní plastiky v Čechách. Pro Sdružení se záležitost postupně stala výzvou a impulsem k pokusům o její koncepční řešení. V následujících letech Sdružení iniciovalo další veřejné soutěže na busty významných osobností české kultury, vědy, politiky i sportu, jež měly podpořit zájem umělců o téma podobizny, a následně zprostředkovat případným investorům kvalitní díla z oblasti portrétu české elity. Zúčastnění sochaři postupně modelovaly tvář Karla Schwarzenberga, architekta Jana Kaplického, přírodovědce Antonína Holého, zpěvačky Zuzany Navarové a vynálezce kontaktních čoček Otto Wichterleho. Sochařské portréty všech výše zmiňovaných osobností byly v předchozích letech k vidění také v Hořicích.
Soutěž portrétů 2017, ozvláštněná spoluprací s Národním technickým muzeem, postavila zúčastněné před úkol ztvárnit automobilovou závodnici Elišku Junkovou (1900 – 1994), filmovou režisérku Věru Chytilovou (1929 – 2014) a profesora Jaroslava Heyrovského (1890 – 1959), nositele Nobelovy ceny za chemii. Odborná komise, v níž zasedl mimo jiné i Hořičákům dobře známý profesor akad. soch. Kurt Gebauer nebo historik umění Adam Hnojil, posuzovala 33 děl od 26 autorů a udělila hned dvě první ceny: Kateřina Strach Tichá a Jaromír Švaříček byli oceněni za portrét Elišky Junkové. Druhou cenu získal Miro Žáčok za podobiznu Jaroslava Heyrovského a třetí cenu Petr Šťastný za portrét téhož. Busta Věry Chytilové byla oceněna dvakrát třetí cenou – porota vyznamenala respektovanou portrétistku Stanislavu Kavanovou a sochařku Marii Šeborovou. Cenu Rady Spolku sochařů získala studentka AVU v Praze Dagmar Morová za portrét Elišky Junkové. Veřejnost byla s výsledky soutěže seznámena prostřednictvím výstavy v budově Národního technického muzea na Letné. Další a prozatím poslední příležitost ke zhlédnutí soutěžních “hlav” budou mít v listopadu návštěvníci Galerie plastik.
Sochařské podobizny Junkové, Chytilové a Heyrovského, nabízející pomyslný vhled do ateliérů portrétních tvůrců, představují přirozeně v mnoha ohledech rozličnou skupinu a je prakticky nemožné posuzovat je jako celek. Mají-li sochařské portréty potenciál tlumočit určitou zprávu o stavu českého portrétního sochařství, pak přinášejí zřejmý důkaz o zájmu a nesporném talentu některých mladších tvůrců, kteří mohou disciplínu dále pozitivně ovlivňovat.
Vzhledem k výjimečné historii a energické současnosti sochařského školství v Hořicích je pravidelná prezentace soudobé portrétní plastiky důstojným příspěvkem k živé tradici města. Stálá expozice Galerie plastik, v níž jsou vystavena vrcholná portrétní díla nestorů českého sochařství první poloviny 20. století, navíc skýtá soutěžním podobiznám špičkovou společnost. Jestli v ní sochařské portréty roku 2017 obstojí, můžete přijít posoudit sami.
Jana Cermanová
