Městské muzeum a galerie Hořice Vás srdečně zve na přednášku
Čemu sochař říkal uvidění
O půlstoletí tvorby Ladislava Zívra promluví Jaromír Typlt ve čtvrtek 21. července 2016 od 19:30 hodin v Divadelním sále hořické radnice.
Přednáška je připravena v rámci oslav 50. výročí uspořádání 1. ročníku Mezinárodního sochařského symposia v Hořicích.
Ladislav Zívr (1909–1980) je bezpochyby jedním z nejdůležitějších
představitelů českého moderního umění. Jako sochař se snažil využít všech podnětů, se kterými přišla evropská avantgarda – od kubismu přes surrealismus, civilismus až po imaginativní abstrakci 60. let –, a zároveň nezapomenout na nadčasové hodnoty, jaké oceňoval například u starověkých egyptských plastik nebo u pravěkých památek.
Zívrovo dílo se vyvíjeloparalelně s tvorbou takových sochařských osobností, jako byl Jacques Lipchitz, Henri Laurens, Hans Arp nebo Henri Moore, ale při tom muselo být těžce vyvzdorováno na nepříznivých politických podmínkách. Největším dosaženým úspěchem byla pro umělce účast na Bienále v Benátkách v roce 1962, ale dohodnuté zařazení plastik do sbírek Guggenheimova muzea v New Yorku mu už komunistický režim překazil.
Pro Zívra byla mimo jiné charakteristická soustředěná práce s materiálem, jímž byla v jeho případě nejčastěji pálená hlína. Sochařsky tak zhodnocoval rodinnou tradici hrnčířského řemesla. Směřoval k jednoduchosti a plnosti tvarů, a ke zvýraznění jejich účinku využíval i barvy, jako to před ním dělal například významný český sochař Otto Gutfreund.
Všechny tyto kvality vynikají v knize o Ladislavu Zívrovi díky neobyčejně výstižným fotografiím, jejichž autorem je Ondřej Polák. Na archivních snímcích jsou ale zmapovány i četné nedochované práce.
Jaromír Typlt
Básník, prozaik, esejista. Narozen 25. července 1973 v Nové Pace. Absolvoval češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a po civilní službě ve sdružení pro péči o duševně nemocné pracoval v Liberci jako výtvarný kurátor (Malá výstavní síň, Galerie U Rytíře). První období jeho tvorby se vyznačuje především důrazem na obrazotvornost (soubor poezie Ztracené peklo, 1994), ale také snahou o vystižení atmosféry „blouzniveckého“ rodného kraje (Opakem o překot, 1996). Po roce 1999 začal experimentovat s různými přesahy literatury do dalších uměleckých odvětví (bibliofilie a autorské knihy, krátké filmy, jevištní performance, zvukové nahrávky a improvizace) a výsledky soustředil do knihy Stisk (2007). Vydal obsáhlou monografii sochaře Ladislava Zívra (2013), ale zabývá se i dílem dalších uměleckých osobností z rodného Novopacka (spisovatelé Josef Kocourek, Jan Opolský, Josef K. Šlejhar aj.).
Na následujících odkazech najdete ukázky textů Jaromíra Typlta o sochaři Ladislavu Zívrovi:
http://www.typlt.cz/ecrits/paka/zivr-perm/
http://www.typlt.cz/ecrits/paka/zivr-navyk-na-zivly/