V souvislosti se 110. výročím založení Galerie plastik je na místě jak ohlédnutí za slavnou minulostí umělecké instituce, tak zejména úvaha o budoucnosti sochařské sbírky města.
Není pochyb, že díky jedinečným přírodním dispozicím Hořic, osvícenému přístupu městského zastupitelstva a celkovému uměnímilovnému naladění společnosti byly na počátku 20. století položeny základy unikátní umělecké kolekce. Sochařská škola poskytovala ve své době výjimečné praktické i teoretické vzdělání v oblasti zpracování kamene a reprodukčního sochařství. Absolventi se většinou do Hořic rádi vraceli, ať již jako kamenosochaři či začínající i etablovaní umělci. Hořice dokázaly plně využít a zhodnotit své přirozené předpoklady a programově si budovaly pověst sochařského centra a kulturního střediska. Zejména díky těsné spolupráci školských a kulturních institucí ve městě se podařilo uskutečnit řadu zajímavých akcí. Galerie plastik, umělecká sbírka zaměřená na prezentaci soudobých sochařských děl na malém městě, představovala v tehdejší galerijní praxi zcela ojedinělý úkaz, pro nějž bychom jen stěží hledali obdobu v celém středoevropském prostoru. Přestože galerie již ve svých počátcích bojovala se stálým nedostatkem finančních prostředků, dařilo se díky celkovému prokulturnímu naladění společnosti zajistit pro sbírku dostatek zajímavých akvizic. V rané etapě budování sbírky sehrávaly podstatnou roli zejména věcné a finanční dary sochařů a mecenášů, kteří považovali za čest podpořit neobvyklý kulturní podnik. Nejštědřejším dárcem byl v dějinách galerie starosta Josef Fejfar, který se svým velkorysým přístupem stal vzorem pro další obyvatele města. Specifické přírůstky do galerijní sbírky představovaly sochy provedené do kamene v dílnách sochařské školy. Zavedení sochaři většinou vytvořili model sochy, který nechali odlít do sádry, a realizaci díla v definitivním materiálu zpravidla zajišťoval reprodukční kameník. Mistr sochař, který posléze dokončil například jemné a komplikované detaily, byl tak ušetřen zdlouhavé a fyzicky náročné práce odběru kamenného materiálu. Hořickou školu si pro brilantní reprodukční práce oblíbila celá řada předních sochařů své doby. Většinu z nich zaujala myšlenka úzce specializované umělecké sbírky a galerii věnovali sádrový model svého díla, popřípadě svolili, aby v dílnách školy vznikla kamenná varianta sochy pro galerijní sbírku. V tomto případě účtovala škola galerii pouze cenu spotřebovaného materiálu. Další díla nakupovali kurátoři z galerijního rozpočtu, jehož bezmála 60 procent bylo tehdy určeno na nové akvizice.
Již před první světovou válkou představovala umělecká díla Galerie plastik nesporně zajímavý soubor a v průběhu dvacátého století nabyla sbírka povahy reprezentativního vzorku českého secesního a raně moderního sochařství. Čeští historici umění jsou si kvalit hořické sbírky vědomi a intenzivně s konkrétními díly pracují v rámci uměleckých výstav a výzkumných projektů. Významnou zápůjčkou se v posledních letech Galerie plastik účastnila hned několika klíčových výstav. Vášeň, sen a ideál (2013) a Neklidná figura (2016) v režii Galerie hlavního města Prahy představovaly bezpochyby stěžejní výstavy věnované počátkům českého moderního sochařství na přelomu 19. a 20. století. Bez hořických soch se neobešla ani oslava 130. výročí založení Spolku výtvarných umělců Mánes (2017), sdružení, které mělo pro rozvoj českého moderního umění zcela zásadní přínos. Díla z hořické galerie jsou pravidelně zastoupena na výstavách provázejících plzeňská symposia, jež se věnují výzkumu umění 19. století. Hořické sochy vystavené s impresionistickými plátny v Jízdárně Pražského hradu v rámci expozice Světlo v obraze (2017) vidělo během tří měsíců na 93 tisíc návštěvníků!
Trvalý zájem odborné i laické veřejnosti o sbírku Galerie plastik potvrzuje její kvality a možnosti uplatnění v současné výstavní a vědecké praxi. Otázkou a výzvou současně zůstává využití tohoto potenciálu v prostředí Hořic. Lokalita malého města, kterou společenský stereotyp obecně nespojuje s uměním, ale s populární kulturou, může v případě hořického souboru soch reprezentovat nečekanou devizu. Umístění objektu Galerie plastik v těsné blízkosti pozoruhodných funerálních plastik na hořických hřbitovech a v přírodním rámci umělecky hodnotného sochařského parku z šedesátých a devadesátých let vytváří naprosto netypické spojení a atmosférický vhled do českého sochařství celého minulého století. Budeme-li sami hořické umění považovat za významnou přednost a nikoliv za zátěž města, podaří se nám celou oblast zatraktivnit pro širokou veřejnost a následně významně podpořit fungování celého městského organizmu.
Galerie plastik ve svých 110 letech patří k nejstarším muzeím umění v Čechách. Zažila pád Rakouska-Uherska a vznik Československé republiky, přestála dvě světové války i těžká léta zápasu o rehabilitaci secesního umění a busty soudruhů tvoří jen zanedbatelný zlomek celé kolekce. Věk a dějinné zvraty však sbírce neubírají na atraktivitě a v bezprostředním kontaktu s instalacemi současného umění může dokonale vyniknout její zralá krása.
Jana Cermanová
kurátorka Galerie plastik