Výtvarná sbírka Městského muzea a galerie Hořice

Galerie plastik v Hořicích v Podkrkonoší vznikla v roce 1908 jako umělecká sbírka průmyslového muzea. Od počátku bylo hlavním cílem galerie utváření kvalitní kolekce moderních českých sochařských děl. Zaměření sbírky předurčila kamenosochařská tradice regionu a především působení odborné školy sochařské a kamenické ve městě. Profesoři a žáci prováděli ve školních dílnách modely soch nadaných českých autorů v klasických materiálech – kararském mramoru, alabastru, hadci, žule i pískovci. Řada těchto působivých sádrových modelů i definitivních soch se vedle dalších akvizic stala součástí galerijní sbírky.

Jádro sbírky českého sochařství 1. poloviny 20. století tvoří soubor secesních plastik, plaket a medailí (mj. od L. Šalouna, Q. Kociána, B. Kafky, S. Suchardy, J. Mařatky, F. Úprky, L. Kofránka, J. Kalvody, J. Krepčíka, F. Bílka) a kolekce děl umělců klasické moderny (J. Štursa, J. Wagner, O. Španiel, J. Obrovský a další). Vymezený základ sbírky má mírný přesah do sochařství 19. století (díla V. Levého, J. V. Myslbeka, J. Maudra) i do tvorby autorů 2. poloviny století 20. (mj. V. Adamce, I. Jilemnického). Významně zastoupeni jsou rovněž sochaři, kteří působily v regionu (J. Vávra,V. Suchomel, F. Duchač- Vyskočil, aj.) Nedílnou součást Galerie plastik představuje od počátku kolekce maleb a grafik, zejména autorů spjatých s Hořickem (P. Maixner, K. Vik, B. Dvořák, Fr. Gross, Q. R. Kocián).

Petr Maixner, Autoportrét, nedatováno

Václav Levý, Adam a Eva, detail, 1849

Jan Kastner, Madona s Ježíškem, kolem 1900

Antonín Hudeček, Večer, 1903

Bohumil Stanislav Urban, Dívka se zeleninou, nedatováno

Josef Kalvoda, Ofélie, kolem 1906

Josef Mařatka, Návrh pomníku H. Kvapilové, 1907/8

Josef Váchal, Ex libris dr. Jana Bartoše, nedatováno

Franta Úprka, Šohaj, 1906, v hadci provedeno 1922-24

Jan Laušman, Májová noc, kolem 1906

Jaroslav Krepčík, Pelikáni, 1907

Ladislav Šaloun, Štítonoš, 1908

Ludvík Kuba, Autoportrét, nedatováno

Karla Vobišová-Žáková, Portrét autorčina syna, před 1927

Josef Žák, Hlava ženy, před 1927

Otakar Švec, Gangster, 30. léta 20. století

Rudolf Švajdler, Výstřel v noci, nedatováno

Břetislav Menšík, Dívčí tvář, 1915

Antonín Majer, Po bouři, 1915

Karel Vik, Červnové jitro, 1920

Karel Gabriel, Kolotoč, nedatováno

Vladimír Silovský, Průmyslová krajina, nedatováno

Karel Vik, Na dvoře, nedatováno

Richard Lauda, Portrét Anny Kyselové, nedatováno

Josef Wagner, Sochař, 1934

František Hudeček, Noční chodec, nedatováno

Ladislav Zívr, Řekyně, 1960

František Gross, Divadlo, 70. léta 20. století

Jan Wagner: Sochařův sen / komentovaná prohlídka s kurátorkou

čtvrtek 15. května v 17 hodin

Výstava JAN WAGNER: SOCHAŘŮV SEN představuje málo známou tvorbu solitéra českých dějin umění a významné hořické osobnosti.

V díle Jana Wagnera se střídá citlivé sochařství, navazující na dlouhou, nejen rodinnou tradici, s unikátní tvorbou mechanických, dodnes funkčních objektů.

Přijďte poznat autora a jeho práci při komentované prohlídce s kurátorkou výstavy Zuzanou Kriškovou ve čtvrtek 15. května v 17 hodin v hořické Galerii plastik!

Jan Wagner: Sochařův sen / výstava

10. 4. – 20. 7. 2025

9. 4. 2025 VERNISÁŽ

15:00 dětská vernisáž s výtvarnou dílnou

17:00 vernisáž a DJ Goblinmode / DJ set

Sochař, medailér a pedagog Jan Wagner (1941 – 2005) spojil podstatnou část svého profesního i osobního života s Hořicemi. Pokračovatel sochařského rodu Wagnerů zde nejen částečně žil a tvořil, ale ve dvou etapách, i pedagogicky působil na místní Střední uměleckoprůmyslové škole sochařské a kamenické. Výstava Jan Wagner: Sochařův senpřipomíná dvacet let od Wagnerova úmrtí dílo a osud autora, který je dnes širší veřejnosti téměř neznámý.

Jan Wagner vystudoval mezi lety 1960 a 1966 Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Karla Hladíka. V průběhu šedesátých let se jeho prvotní zájem o koně a cirkusové prostředí přesunul směrem ke kinetickým, často funkčním plastikám. Po dalších studiích na Akademii umění ve Vídni se zabýval tvorbou medailí a po svém návratu do Československa v sedmdesátých a osmdesátých letech, vytvořil řadu realizací pro veřejný prostor převážně východočeských měst. Ve stejné sobě vznikaly i jeho rozličné a v podstatě nesochařské, pohyblivé a často i svítící objekty technicistního charakteru či asamblážové objekty inspirující se estetikou surrealismu. Z té si vypůjčil i techniku koláže, jejichž tvorbou vyplnil své závěrečné tvůrčí období, a ve kterých až cynicky reflektoval období po sametové revoluci.

Výstava Jan Wagner: Sochařův sen představuje výběr ze všech tvůrčích etap tvorby autora, který byl na české výtvarné scéně solitérem stojícím mimo dobové výtvarné proudy. Pohled do životního příběhu Jana Wagnera může sloužit i jako sonda do osudu opomíjené skupiny výtvarných umělců a umělkyň tvořících a realizujících se v době státního socialismu napříč regiony, mimo hlavní centrum. Součástí výstavy budou dosud neznámé fotografie ranných Wagnerových děl z archivu Pavla Paula uloženého ve Vědecko-výzkumném pracovišti AVU.

Výstava byla podpořena dotací Ministerstva kultury ČR – děkujeme!

kurátorka: Zuzana Krišková

architektura: Anna Křížová

foto: Anna Pleslová

Umělecké středy

Cyklus setkání s moderním a současným umění vede historička umění Anna Crhová.

  • 20. listopad: sociální dějiny umění 
  • 29. leden: umění a gender v současnosti
  • 19. únor: umění ve službách společnosti
  • 19. březen: umění v konfliktu se společností 
  • 23. duben: nové technologie v umění 
  • 21. květen: umění a úniky z reality

Přesné termíny a témata setkání se mohou v průběhu roku měnit.

První setkání 20. listopadu 2024 v 17:00 v Městském muzeu Hořice. Prosíme, hlaste se na crhova@muzeum.horice.org!

10. Mezinárodní festival krásných umění: KOSMOS

Anna Bochkova, András Cséfalvay a Lukáš Likavčan, Katarína Poliačiková + František Hudeček

sobota 3. 8. VERNISÁŽ

  • 14:00 DĚTSKÁ VERNISÁŽ s keramickou dílnou s Annou Bochkovou
  • 17:00 ZAHÁJENÍ VÝSTAVY s kosmickou hudbou s Viktorem Dadi

kurátorka: Anna Crhová

Galerie plastik Hořice

Mezinárodní festival krásných umění se do Galerie plastik vrací už po desáté. Tentokrát jsme se rozhodli, pojmout ho trochu jinak: bude se jednat o internacionální přehlídku umění, které reflektuje téma vskutku mezinárodní – kosmos. V Hořicích tak představí svá keramická mimozemská města Anna Bochkova, k vidění bude filozoficky laděné video umělce Andráse Cséfalvaye a filozofa Lukáše Likavčana a prozkoumat budeme moct také fotografie vesmíru, představené v projektu Kataríny Poliačikové. Současná díla pak doplní grafika Františka Hudečka, jeden z nových přírůstků naší sbírky.

Festival ale tentokrát nebude pouze o umění, ale také o vědě! Ve spolupráci s jičínskou Hvězdárnou jsme pro vás připravili i přednášky o astrofotografii a sledování hvězd. Do vesmíru se přeneseme také při projekci filmu Ikarie XB1 Jindřicha Poláka (1963).

  • sobota 3. 8. 17.00 vernisáž výstavy s vesmírem inspirovaným občerstvením a koncertem
  • pátek 16. 8. 17.00 David Vališka: O astrofotografii / přednáška / Galerie plastik
  • sobota 17. 8. 20.00 Ikarie XB1 (Jindřich Polák, 1963) / filmová projekce / Městské muzeum Hořice
  • čtvrtek 22. 8. 17.00 komentovaná prohlídka výstavy s kurátorkou Annou Crhovou
  • pátek 6. 9.

17.00 David Vališka: Pluto a jeho měsíce / přednáška / Galerie plastik

21.00 sledování hvězd s Davidem Vališkou / Masarykova věž samostatnosti

  • středa 25. 9. 17.30 komentovaná prohlídka výstavy s kurátorkou
  • středa 16. 10. 17.30 komentovaná prohlídka výstavy s kurátorkou a jedním z vystavujících, Andrásem Cséfalvayem

grafika: Viktor Dadi

fotografie: Marie Sieberová

To, co zbylo / vernisáž s performancí Karla Kunce a Martina Zeta

Ve čtvrtek 25. dubna proběhla vernisáž výstavy TO, CO ZBYLO absolventek a absolventů hořické sochařské a kamenické školy Kryštofa Kaplana, Markéty Korečkové, Štěpána Málka, Lenky Melkusové a Petra Stibrala, kterou připravila Iva Mladičová.

Vernisáž výstavy doprovodila tvorba živého obrazu s umělci Karlem Kuncem a Martinem Zetem, do které se zapojili také současní studenti a studentky školy.

Foto: Michal Ludvík

To, co zbylo

26. 4. – 14. 7. 2024

  • kurátorka: Iva Mladičová
  • vernisáž 25. 4. v 17.00: součástí vernisáže bude tvorba živého sousoší s Karlem Kuncem a Martinem Zetem

Hlavní záměr výstavy, pojaté jako svého druhu reportáž, spočívá ve zviditelnění existence uměleckého, pedagogického a obecně hodnotového odkazu nabytého studiem na hořické Střední uměleckoprůmyslové škole sochařské a kamenické. Prostřednictvím děl pěti sochařů a sochařek, absolventů a absolventek této školy, se obrací do nedávné historie, ale především k živé přítomnosti, aby zdůraznila i význam samotného zrodu instituce před 140 lety. Celek prezentovaný v symbolickém prostoru Galerie plastik, od svého vzniku se školou úzce spjaté, je tvořen současnými pracemi, také ale kresbami, sochami a fotografickými záznamy uměleckých akcí z doby jejich středoškolského studia. Umožňuje tak nacházet vzájemnosti působení dobového stylu výuky a osobitosti pozdějšího uměleckého výrazu vystavujících, včetně vlivu jejich následného studia na pražské Akademii výtvarných umění. Nabízí možnost uvidět „to, co zbylo“.

Současné práce KRYŠTOFA KAPLANA charakterizuje prolínání technicistní a tělesné formy s metaforickým významem transformativního děje. Ve výstavě jej prezentují Procesy, objekty tvořené nosnou architekturou a objemy formovanými expanzí fyzikálně-chemických sil. Torzo reflektuje možnosti plasticity vymezené kovovou figurální konstrukcí. Hořickou SUPŠSK vnímal Kryštof Kaplan v době rozhodování o volbě střední školy jako jedinou možnost, kde lze studovat kvalitní sochařství. Důležitou roli pro něho na škole sehrál Martin Zet – díky jeho komentářům začal opravdu nad sochou přemýšlet. V kontrastu dosavadního školního stereotypu kopírování vzorových modelů to vnímal jako důležité „prozření“. / MARKÉTA KOREČKOVÁ si z doby studia na hořické SUPŠSK vybavuje nejednu vyhrocenou situaci. Opakovaně se totiž odvážila k netradičním výrazovým formátům, – některými evidentně předjímala dnes pro ni již charakteristické téma ženských rolí a rodinného společenství. Do současné výstavy zařadila svou nejnovější práci Rodina v louži obsahující srozumitelnou symboliku a subverzi specifického humoru. Její významy odkazují do autorčina osobního prostoru, současně ale umožňují rezonanci problematického tématu dnešní moderní civilizace. / ŠTĚPÁN MÁLEK si již během středoškolského studia uvědomil skutečnost, že klasická kresba a modelování jsou podpůrnou součástí svobodné umělecké práce. Také již na hořické SPUŠSK začal projevovat zájem o konstruktivistické tvarosloví, jehož principy umělecky interpretuje dodnes. Inspirativní význam pro něho měly tehdy výtvarné publikace vydávané od 70. let Jazzovou sekcí. Z pedagogů školy si velmi vážil Dagmar Štěpánkové, především za její otevřený přístup, podnětný byl pro něho i Miroslav Čapek. / Také v pozdějších pracích LENKY MELKUSOVÉ – jde hlavně o psychologické dětské portréty – zaznívá raný formující kontakt s kvalitní sochařskou tvorbou v autentickém prostředí hořické vily Josefa Wagnera, což jako samozřejmou součást výuky zprostředkoval Jan Wagner. Do současné výstavy je zařazen i autorčin charakteristický porcelánový portrét EM ze sbírek Národní galerie. / PETR STIBRAL se svými současnými site-specific pracemi vztahuje k závažným sociálním obsahům. Ve výstavě se objevují ale i práce tematizující aktivování divákova přímého vjemu, poukazující na vizuální nejednoznačnost vytvořené formy. V období studia na hořické SUPŠKS se Petr Stibral věnoval především figurální soše. Také pro něho bylo pedagogické působení Dagmar Štěpánkové zásadně motivující, neboť studenty vedla k vytváření volných uměleckých prací.

Součástí výstavy jsou i videozáznamy komentářů všech vystavujících. Uvádějí v nich vlastní očekávání při vstupu na SUPŠSK a hodnotí jejich naplnění. Vyjadřují se k dobovému charakteru výuky, připomínají význam konkrétních pedagogů-osobností. Popisují, zda se během studia přiblížili podstatě vlastního specifického uměleckého tématu/výrazu. Formulují odlišnost principů středoškolského formátu uměleckého studia vzhledem k vlastním zkušenostem následného absolvování pražské AVU. Někteří reflektují výuky na hořické škole i optikou vlastních pedagogických zkušeností. Pregnantně formulují existenci specifické esence v jejich umělecké práci, která vyplynula právě ze studia na této škole. Video-komentáře autorů/autorek tak odkrývají další obsahové roviny a živým způsobem rozšiřují působení vystavených děl.

Videozáznamy přibližují ale i atmosféru dnešního stavu školy, a to díky výpovědím některých současných pedagogů – LADISLAVA JEZBERY, MARTINY HOZOVÉ a JANA POSPÍŠILA, – všichni jsou i jejími dřívějšími absolventy. Vystavující často připomínají poměrně úzké zaměření dobové výuky na řemeslnou dovednost, a právě uvedení pedagogové se již řadu let pokouší vnést do výukového konceptu především uměleckou rovinu. Oživují tak vlastně principy spjaté se založením školy, kdy jedinečný charakter instituce a vysoká kvalita výuky se zasloužily o mezinárodní věhlas školy, a výrazně tedy ovlivnily nejen umělecký názor a díla samotných studentů, ale i kulturní charakter samotného města.

Pozn. V textu je jednotně použita zkratka SUPŠSK vycházející ze současného názvu školy, i když před rokem 2020 šlo o Střední průmyslovou školu kamenickou a sochařskou (SPŠKS).

grafika: Pavel Tichoň

koncept instalace: Petr Stibral

spolupráce na výstavě: Ladislav Jezbera, Anna Crhová

Foto: Anna Pleslová

Videorozhovory s vystavujícími a současnými pedagogy školy:

KRYŠTOF KAPLAN (*1987 v Praze) studoval v letech 2002–2006 na SUPŠSK Hořice a v letech 2008–2013 absolvoval AVU v Praze (J. Zeithamml), kde dále v letech 2015–2016 působil jako asistent. Od roku 2015 proběhla řada jeho samostatných výstav, z nedávné doby připomeňme např.: Tenze, Centrum současného umění DOX, Praha, 2019; Metafyzika / Procesy, Atrium, Praha, 2019; Korporealita, Pragovka Gallery, Praha, 2020; Hladkáň, Galerie Dům, Broumov, 2022. Roku 2008 spoluzaložil kapelu Vložte kočku a s bratrem Cyrilem působí v hudební dvojici Kaplan Bros.

MARKÉTA KOREČKOVÁ (*1975 v Chrudimi) studovala v letech 1989–1992 na SUPŠSK Hořice a v letech 1992–1999 na pražské AVU (M. Knížák, K. Nepraš), absolvovala stáže na AVU (J. Zeithamml) a na Sommerakademie Salzburg (L. Ewing). Samostatně vystavuje od roku 2001, z nedávných let připomeňme např.: První a poslední, Výklady AXA, Praha, 2021; Home Sweet Home (společně s J. Mackem), Gočárova galerie, Pardubice, 2022. V současné době vyučuje na Střední škole grafického designu v Lysé nad Labem.

ŠTĚPÁN MÁLEK (*1966 v Chlumci nad Cidlinou) studoval v letech 1981–1984 na SUPŠSK Hořice, v letech 1984–1985 na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové, kde v letech 1996–2000 pedagogicky působil, a v letech 1990–1996 dále absolvoval pražskou AVU (S. Kolíbal, H. Demartini, J. Zeithamml). Je předsedou Klubu konkretistů KK3, od roku 2011 připravuje festivaly Konkrétní podzim. Je aktivní i v oblasti punkové hudby.

LENKA MELKUSOVÁ (*1978 ve Valticích) studovala v letech 1993–1997 na SUPŠSK Hořice a v letech 1997–2004 na pražské AVU (J. Hendrych), kde v roce 2002 uskutečnila stáž v malířském ateliéru (J. Skrepl) a v roce 2003 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (P. Štecha). Od roku 2002 se zúčastnila řady výstav, z nedávné doby připomeňme např. Krása & půvab, Oblastní galerie Liberec, 2019.

PETR STIBRAL (*1977 v Praze) studoval v letech 1992–1996 na SUPŠSK Hořice a v letech 1997–2004 absolvoval pražskou AVU (J. Zeithamml, V. Kokolia). Od roku 2004 proběhla řada jeho samostatných výstav, z nedávné doby uveďme např. jeho účast na výstavách Divoce, NoD, Praha, 2020; RAW (společně s J. Lipavským a M. Lipavským), VčG Pardubice, 2022; Festival m3 – Umění v prostoru, Praha, 2022. Je autorem mnoha site-specific instalací a intervencí do městského i krajinného prostoru. Od roku 2014 vyučuje na Vyšší odborné škole uměleckoprůmyslové a SUPŠ v Praze.

LADISLAV JEZBERA (*1976 v Hořicích v Podkrkonoší) studoval v letech 1991–1995 na SUPŠSK Hořice, kde od roku 2014 pedagogicky působí, a v letech 1995–2001 studoval na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně (V. Preclík, J. Ambrůz).

MARTINA HOZOVÁ (*1971 v Hradci Králové) studovala v letech 1985–1989 na SUPŠSK Hořice, kde od roku 2012 pedagogicky působí. AVU v Praze absolvovala v letech 1989–1995 (K. Nepraš) a 2006–2008 (P. Siegl).

JAN POSPÍŠIL (*1973 v Jeseníku) studoval v letech 1990–1993 na SUPŠSK Hořice, kde v současné době pedagogicky působí. V letech 1993–2000 absolvoval AVU v Praze (K. Nepraš).