To, co zbylo / vernisáž s performancí Karla Kunce a Martina Zeta

Ve čtvrtek 25. dubna proběhla vernisáž výstavy TO, CO ZBYLO absolventek a absolventů hořické sochařské a kamenické školy Kryštofa Kaplana, Markéty Korečkové, Štěpána Málka, Lenky Melkusové a Petra Stibrala, kterou připravila Iva Mladičová.

Vernisáž výstavy doprovodila tvorba živého obrazu s umělci Karlem Kuncem a Martinem Zetem, do které se zapojili také současní studenti a studentky školy.

Foto: Michal Ludvík

To, co zbylo

26. 4. – 14. 7. 2024

  • kurátorka: Iva Mladičová
  • vernisáž 25. 4. v 17.00: součástí vernisáže bude tvorba živého sousoší s Karlem Kuncem a Martinem Zetem

Hlavní záměr výstavy, pojaté jako svého druhu reportáž, spočívá ve zviditelnění existence uměleckého, pedagogického a obecně hodnotového odkazu nabytého studiem na hořické Střední uměleckoprůmyslové škole sochařské a kamenické. Prostřednictvím děl pěti sochařů a sochařek, absolventů a absolventek této školy, se obrací do nedávné historie, ale především k živé přítomnosti, aby zdůraznila i význam samotného zrodu instituce před 140 lety. Celek prezentovaný v symbolickém prostoru Galerie plastik, od svého vzniku se školou úzce spjaté, je tvořen současnými pracemi, také ale kresbami, sochami a fotografickými záznamy uměleckých akcí z doby jejich středoškolského studia. Umožňuje tak nacházet vzájemnosti působení dobového stylu výuky a osobitosti pozdějšího uměleckého výrazu vystavujících, včetně vlivu jejich následného studia na pražské Akademii výtvarných umění. Nabízí možnost uvidět „to, co zbylo“.

Současné práce KRYŠTOFA KAPLANA charakterizuje prolínání technicistní a tělesné formy s metaforickým významem transformativního děje. Ve výstavě jej prezentují Procesy, objekty tvořené nosnou architekturou a objemy formovanými expanzí fyzikálně-chemických sil. Torzo reflektuje možnosti plasticity vymezené kovovou figurální konstrukcí. Hořickou SUPŠSK vnímal Kryštof Kaplan v době rozhodování o volbě střední školy jako jedinou možnost, kde lze studovat kvalitní sochařství. Důležitou roli pro něho na škole sehrál Martin Zet – díky jeho komentářům začal opravdu nad sochou přemýšlet. V kontrastu dosavadního školního stereotypu kopírování vzorových modelů to vnímal jako důležité „prozření“. / MARKÉTA KOREČKOVÁ si z doby studia na hořické SUPŠSK vybavuje nejednu vyhrocenou situaci. Opakovaně se totiž odvážila k netradičním výrazovým formátům, – některými evidentně předjímala dnes pro ni již charakteristické téma ženských rolí a rodinného společenství. Do současné výstavy zařadila svou nejnovější práci Rodina v louži obsahující srozumitelnou symboliku a subverzi specifického humoru. Její významy odkazují do autorčina osobního prostoru, současně ale umožňují rezonanci problematického tématu dnešní moderní civilizace. / ŠTĚPÁN MÁLEK si již během středoškolského studia uvědomil skutečnost, že klasická kresba a modelování jsou podpůrnou součástí svobodné umělecké práce. Také již na hořické SPUŠSK začal projevovat zájem o konstruktivistické tvarosloví, jehož principy umělecky interpretuje dodnes. Inspirativní význam pro něho měly tehdy výtvarné publikace vydávané od 70. let Jazzovou sekcí. Z pedagogů školy si velmi vážil Dagmar Štěpánkové, především za její otevřený přístup, podnětný byl pro něho i Miroslav Čapek. / Také v pozdějších pracích LENKY MELKUSOVÉ – jde hlavně o psychologické dětské portréty – zaznívá raný formující kontakt s kvalitní sochařskou tvorbou v autentickém prostředí hořické vily Josefa Wagnera, což jako samozřejmou součást výuky zprostředkoval Jan Wagner. Do současné výstavy je zařazen i autorčin charakteristický porcelánový portrét EM ze sbírek Národní galerie. / PETR STIBRAL se svými současnými site-specific pracemi vztahuje k závažným sociálním obsahům. Ve výstavě se objevují ale i práce tematizující aktivování divákova přímého vjemu, poukazující na vizuální nejednoznačnost vytvořené formy. V období studia na hořické SUPŠKS se Petr Stibral věnoval především figurální soše. Také pro něho bylo pedagogické působení Dagmar Štěpánkové zásadně motivující, neboť studenty vedla k vytváření volných uměleckých prací.

Součástí výstavy jsou i videozáznamy komentářů všech vystavujících. Uvádějí v nich vlastní očekávání při vstupu na SUPŠSK a hodnotí jejich naplnění. Vyjadřují se k dobovému charakteru výuky, připomínají význam konkrétních pedagogů-osobností. Popisují, zda se během studia přiblížili podstatě vlastního specifického uměleckého tématu/výrazu. Formulují odlišnost principů středoškolského formátu uměleckého studia vzhledem k vlastním zkušenostem následného absolvování pražské AVU. Někteří reflektují výuky na hořické škole i optikou vlastních pedagogických zkušeností. Pregnantně formulují existenci specifické esence v jejich umělecké práci, která vyplynula právě ze studia na této škole. Video-komentáře autorů/autorek tak odkrývají další obsahové roviny a živým způsobem rozšiřují působení vystavených děl.

Videozáznamy přibližují ale i atmosféru dnešního stavu školy, a to díky výpovědím některých současných pedagogů – LADISLAVA JEZBERY, MARTINY HOZOVÉ a JANA POSPÍŠILA, – všichni jsou i jejími dřívějšími absolventy. Vystavující často připomínají poměrně úzké zaměření dobové výuky na řemeslnou dovednost, a právě uvedení pedagogové se již řadu let pokouší vnést do výukového konceptu především uměleckou rovinu. Oživují tak vlastně principy spjaté se založením školy, kdy jedinečný charakter instituce a vysoká kvalita výuky se zasloužily o mezinárodní věhlas školy, a výrazně tedy ovlivnily nejen umělecký názor a díla samotných studentů, ale i kulturní charakter samotného města.

Pozn. V textu je jednotně použita zkratka SUPŠSK vycházející ze současného názvu školy, i když před rokem 2020 šlo o Střední průmyslovou školu kamenickou a sochařskou (SPŠKS).

grafika: Pavel Tichoň

koncept instalace: Petr Stibral

spolupráce na výstavě: Ladislav Jezbera, Anna Crhová

Foto: Anna Pleslová

Videorozhovory s vystavujícími a současnými pedagogy školy:

KRYŠTOF KAPLAN (*1987 v Praze) studoval v letech 2002–2006 na SUPŠSK Hořice a v letech 2008–2013 absolvoval AVU v Praze (J. Zeithamml), kde dále v letech 2015–2016 působil jako asistent. Od roku 2015 proběhla řada jeho samostatných výstav, z nedávné doby připomeňme např.: Tenze, Centrum současného umění DOX, Praha, 2019; Metafyzika / Procesy, Atrium, Praha, 2019; Korporealita, Pragovka Gallery, Praha, 2020; Hladkáň, Galerie Dům, Broumov, 2022. Roku 2008 spoluzaložil kapelu Vložte kočku a s bratrem Cyrilem působí v hudební dvojici Kaplan Bros.

MARKÉTA KOREČKOVÁ (*1975 v Chrudimi) studovala v letech 1989–1992 na SUPŠSK Hořice a v letech 1992–1999 na pražské AVU (M. Knížák, K. Nepraš), absolvovala stáže na AVU (J. Zeithamml) a na Sommerakademie Salzburg (L. Ewing). Samostatně vystavuje od roku 2001, z nedávných let připomeňme např.: První a poslední, Výklady AXA, Praha, 2021; Home Sweet Home (společně s J. Mackem), Gočárova galerie, Pardubice, 2022. V současné době vyučuje na Střední škole grafického designu v Lysé nad Labem.

ŠTĚPÁN MÁLEK (*1966 v Chlumci nad Cidlinou) studoval v letech 1981–1984 na SUPŠSK Hořice, v letech 1984–1985 na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové, kde v letech 1996–2000 pedagogicky působil, a v letech 1990–1996 dále absolvoval pražskou AVU (S. Kolíbal, H. Demartini, J. Zeithamml). Je předsedou Klubu konkretistů KK3, od roku 2011 připravuje festivaly Konkrétní podzim. Je aktivní i v oblasti punkové hudby.

LENKA MELKUSOVÁ (*1978 ve Valticích) studovala v letech 1993–1997 na SUPŠSK Hořice a v letech 1997–2004 na pražské AVU (J. Hendrych), kde v roce 2002 uskutečnila stáž v malířském ateliéru (J. Skrepl) a v roce 2003 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (P. Štecha). Od roku 2002 se zúčastnila řady výstav, z nedávné doby připomeňme např. Krása & půvab, Oblastní galerie Liberec, 2019.

PETR STIBRAL (*1977 v Praze) studoval v letech 1992–1996 na SUPŠSK Hořice a v letech 1997–2004 absolvoval pražskou AVU (J. Zeithamml, V. Kokolia). Od roku 2004 proběhla řada jeho samostatných výstav, z nedávné doby uveďme např. jeho účast na výstavách Divoce, NoD, Praha, 2020; RAW (společně s J. Lipavským a M. Lipavským), VčG Pardubice, 2022; Festival m3 – Umění v prostoru, Praha, 2022. Je autorem mnoha site-specific instalací a intervencí do městského i krajinného prostoru. Od roku 2014 vyučuje na Vyšší odborné škole uměleckoprůmyslové a SUPŠ v Praze.

LADISLAV JEZBERA (*1976 v Hořicích v Podkrkonoší) studoval v letech 1991–1995 na SUPŠSK Hořice, kde od roku 2014 pedagogicky působí, a v letech 1995–2001 studoval na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně (V. Preclík, J. Ambrůz).

MARTINA HOZOVÁ (*1971 v Hradci Králové) studovala v letech 1985–1989 na SUPŠSK Hořice, kde od roku 2012 pedagogicky působí. AVU v Praze absolvovala v letech 1989–1995 (K. Nepraš) a 2006–2008 (P. Siegl).

JAN POSPÍŠIL (*1973 v Jeseníku) studoval v letech 1990–1993 na SUPŠSK Hořice, kde v současné době pedagogicky působí. V letech 1993–2000 absolvoval AVU v Praze (K. Nepraš).

Jiří Thýn: Morfologie

16. 4. – 23. 7. 2023

Výstava představí sérii děl, která vychází z Thýnova zájmu o sochařskou tvorbu, v níž svým osobitým vizuálním jazykem rozvíjí prvky, kterých si při focení sochařského díla všiml, zdůrazňuje tvary a překládá přes sebe barvy. V roce 2020 ho – stejně jako asi o sto let dříve Josefa Sudka – zaujala sochařka Hana Wichterlová. Jeho poslední sérii „sochařských“ děl, reagující právě na Wichterlové tvorbu, přinášíme do Hořic. Ukazuje totiž jeho zájem o prezentaci muzeálních artefaktů, která je v jeho pojetí živá a barevná. Navíc se zde projevuje volnost jeho výtvarného přístupu a rukopis, který vychází z fotografického vnímání objektu.

kurátor: Filip Jakš

foto: Jiří Thýn