Sochař, medailér a pedagog Jan Wagner (1941 – 2005) spojil podstatnou část svého profesního i osobního života s Hořicemi. Pokračovatel sochařského rodu Wagnerů zde nejen částečně žil a tvořil, ale ve dvou etapách, i pedagogicky působil na místní Střední uměleckoprůmyslové škole sochařské a kamenické. Výstava Jan Wagner: Sochařův senpřipomíná dvacet let od Wagnerova úmrtí dílo a osud autora, který je dnes širší veřejnosti téměř neznámý.
Jan Wagner vystudoval mezi lety 1960 a 1966 Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Karla Hladíka. V průběhu šedesátých let se jeho prvotní zájem o koně a cirkusové prostředí přesunul směrem ke kinetickým, často funkčním plastikám. Po dalších studiích na Akademii umění ve Vídni se zabýval tvorbou medailí a po svém návratu do Československa v sedmdesátých a osmdesátých letech, vytvořil řadu realizací pro veřejný prostor převážně východočeských měst. Ve stejné sobě vznikaly i jeho rozličné a v podstatě nesochařské, pohyblivé a často i svítící objekty technicistního charakteru či asamblážové objekty inspirující se estetikou surrealismu. Z té si vypůjčil i techniku koláže, jejichž tvorbou vyplnil své závěrečné tvůrčí období, a ve kterých až cynicky reflektoval období po sametové revoluci.
Výstava Jan Wagner: Sochařův sen představuje výběr ze všech tvůrčích etap tvorby autora, který byl na české výtvarné scéně solitérem stojícím mimo dobové výtvarné proudy. Pohled do životního příběhu Jana Wagnera může sloužit i jako sonda do osudu opomíjené skupiny výtvarných umělců a umělkyň tvořících a realizujících se v době státního socialismu napříč regiony, mimo hlavní centrum. Součástí výstavy budou dosud neznámé fotografie ranných Wagnerových děl z archivu Pavla Paula uloženého ve Vědecko-výzkumném pracovišti AVU.
Výstava byla podpořena dotací Ministerstva kultury ČR – děkujeme!
Anna Bochkova, András Cséfalvay a Lukáš Likavčan, Katarína Poliačiková + František Hudeček
sobota 3. 8. VERNISÁŽ
14:00 DĚTSKÁ VERNISÁŽ s keramickou dílnou s Annou Bochkovou
17:00 ZAHÁJENÍ VÝSTAVY s kosmickou hudbou s Viktorem Dadi
kurátorka: Anna Crhová
Galerie plastik Hořice
Mezinárodní festival krásných umění se do Galerie plastik vrací už po desáté. Tentokrát jsme se rozhodli, pojmout ho trochu jinak: bude se jednat o internacionální přehlídku umění, které reflektuje téma vskutku mezinárodní – kosmos. V Hořicích tak představí svá keramická mimozemská města Anna Bochkova, k vidění bude filozoficky laděné video umělce Andráse Cséfalvaye a filozofa Lukáše Likavčana a prozkoumat budeme moct také fotografie vesmíru, představené v projektu Kataríny Poliačikové. Současná díla pak doplní grafika Františka Hudečka, jeden z nových přírůstků naší sbírky.
Festival ale tentokrát nebude pouze o umění, ale také o vědě! Ve spolupráci s jičínskou Hvězdárnou jsme pro vás připravili i přednášky o astrofotografii a sledování hvězd. Do vesmíru se přeneseme také při projekci filmu Ikarie XB1 Jindřicha Poláka (1963).
sobota 3. 8. 17.00 vernisáž výstavy s vesmírem inspirovaným občerstvením a koncertem
pátek 16. 8. 17.00 David Vališka: O astrofotografii / přednáška / Galerie plastik
sobota 17. 8.20.00Ikarie XB1 (Jindřich Polák, 1963) / filmová projekce / Městské muzeum Hořice
Tvorba Ladislava Šalouna je významnou součástí historie Hořic. Jeho secesně-symbolistní sochy najdeme ve veřejném prostoru. Důkazem přátelství, jež ho k Hořicím vázalo, jsou i komorní sochařské práce věnované Umělecké síni, Galerii plastik či Janu Kyselovi, který svou sbírku odkázal hořickému muzeu.
Jednou z takových prací je i PÍSMÁK z roku 1923, fragment podobizny muže, jehož zadumanou tvář s přivřenýma očima obklopují vlny vlasů a vousů. Ty v podobizně přitahují největší pozornost a to zejména díky svému výtvarnému řešení. Nejsou modelované jednotlivě pramen po prameni, ale vytvářejí promodelovanou hmotu, jejíž povrch pokrývají křivkovité linie. S touto stylizací vlasů a vousů kontrastuje realisticky ztvárněný Písmákův obličej.
Postava písmáka jako zástupce lidové inteligence v období raného novověku, laického znalce Bible, kronikáře a stoupence husitské či protestanské víry má své logické místo v sochařově tvorbě. Podobný typ postavy moudrého starce se objevuje ve zpodobnění pro Šalouna zásadních postav Jana Husa nebo rabbiho Löwa.
Hořické muzeum a galerie mají ve sbírce Písmáky dva: jednoho ze sádry (datovaného před rok 1915), podle kterého ho nejspíš v roce 1923 reprodukovali žáci a učitelé Sochařské a kamenické školy do letovického hadce. Tímto způsobem se totiž do Galerie plastik dostalo velké množství děl.
čtvrtek 6. června v 16.30 prohlídka výstavy To, co zbylo s kurátorkou Ivou Mladičovou a vystavujícím Štěpánem Málkem
neděle 23. června v 17.00 prohlídka stálé expozice, zaměřená na historii spolupráce sochařské a kamenické školy s Galerií plastik – provedou Anna Crhová a Marcel Strnadel
neděle 30. června v 17.00 prohlídka výstavy To, co zbylo s kurátorkou Ivou Mladičovou a vystavujícími + křest katalogu výstavy
Výstava To, co zbylo, ukazuje na příkladu děl pětice absolventek a absolventů Střední umělecko-průmyslové školy sochařské a kamenické v Hořicích, jaké dopady mělo studium na této významné hořické instituci. Výstava se koná u příležitosti 140. výročí od založení školy.
Ve čtvrtek 25. dubna proběhla vernisáž výstavy TO, CO ZBYLO absolventek a absolventů hořické sochařské a kamenické školy Kryštofa Kaplana, Markéty Korečkové, Štěpána Málka, Lenky Melkusové a Petra Stibrala, kterou připravila Iva Mladičová.
Vernisáž výstavy doprovodila tvorba živého obrazu s umělci Karlem Kuncem a Martinem Zetem, do které se zapojili také současní studenti a studentky školy.
vernisáž 25. 4. v 17.00: součástí vernisáže bude tvorba živého sousoší s Karlem Kuncem a Martinem Zetem
Hlavní záměr výstavy, pojaté jako svého druhu reportáž, spočívá ve zviditelnění existence uměleckého, pedagogického a obecně hodnotového odkazu nabytého studiem na hořické Střední uměleckoprůmyslové škole sochařské a kamenické. Prostřednictvím děl pěti sochařů a sochařek, absolventů a absolventek této školy, se obrací do nedávné historie, ale především k živé přítomnosti, aby zdůraznila i význam samotného zrodu instituce před 140 lety. Celek prezentovaný v symbolickém prostoru Galerie plastik, od svého vzniku se školou úzce spjaté, je tvořen současnými pracemi, také ale kresbami, sochami a fotografickými záznamy uměleckých akcí z doby jejich středoškolského studia. Umožňuje tak nacházet vzájemnosti působení dobového stylu výuky a osobitosti pozdějšího uměleckého výrazu vystavujících, včetně vlivu jejich následného studia na pražské Akademii výtvarných umění. Nabízí možnost uvidět „to, co zbylo“.
Současné práce KRYŠTOFA KAPLANA charakterizuje prolínání technicistní a tělesné formy s metaforickým významem transformativního děje. Ve výstavě jej prezentují Procesy, objekty tvořené nosnou architekturou a objemy formovanými expanzí fyzikálně-chemických sil. Torzo reflektuje možnosti plasticity vymezené kovovou figurální konstrukcí. Hořickou SUPŠSK vnímal Kryštof Kaplan v době rozhodování o volbě střední školy jako jedinou možnost, kde lze studovat kvalitní sochařství. Důležitou roli pro něho na škole sehrál Martin Zet – díky jeho komentářům začal opravdu nad sochou přemýšlet. V kontrastu dosavadního školního stereotypu kopírování vzorových modelů to vnímal jako důležité „prozření“. / MARKÉTA KOREČKOVÁ si z doby studia na hořické SUPŠSK vybavuje nejednu vyhrocenou situaci. Opakovaně se totiž odvážila k netradičním výrazovým formátům, – některými evidentně předjímala dnes pro ni již charakteristické téma ženských rolí a rodinného společenství. Do současné výstavy zařadila svou nejnovější práci Rodina v louži obsahující srozumitelnou symboliku a subverzi specifického humoru. Její významy odkazují do autorčina osobního prostoru, současně ale umožňují rezonanci problematického tématu dnešní moderní civilizace. / ŠTĚPÁN MÁLEK si již během středoškolského studia uvědomil skutečnost, že klasická kresba a modelování jsou podpůrnou součástí svobodné umělecké práce. Také již na hořické SPUŠSK začal projevovat zájem o konstruktivistické tvarosloví, jehož principy umělecky interpretuje dodnes. Inspirativní význam pro něho měly tehdy výtvarné publikace vydávané od 70. let Jazzovou sekcí. Z pedagogů školy si velmi vážil Dagmar Štěpánkové, především za její otevřený přístup, podnětný byl pro něho i Miroslav Čapek. / Také v pozdějších pracích LENKY MELKUSOVÉ – jde hlavně o psychologické dětské portréty – zaznívá raný formující kontakt s kvalitní sochařskou tvorbou v autentickém prostředí hořické vily Josefa Wagnera, což jako samozřejmou součást výuky zprostředkoval Jan Wagner. Do současné výstavy je zařazen i autorčin charakteristický porcelánový portrét EM ze sbírek Národní galerie. / PETR STIBRAL se svými současnými site-specific pracemi vztahuje k závažným sociálním obsahům. Ve výstavě se objevují ale i práce tematizující aktivování divákova přímého vjemu, poukazující na vizuální nejednoznačnost vytvořené formy. V období studia na hořické SUPŠKS se Petr Stibral věnoval především figurální soše. Také pro něho bylo pedagogické působení Dagmar Štěpánkové zásadně motivující, neboť studenty vedla k vytváření volných uměleckých prací.
Součástí výstavy jsou i videozáznamy komentářů všech vystavujících. Uvádějí v nich vlastní očekávání při vstupu na SUPŠSK a hodnotí jejich naplnění. Vyjadřují se k dobovému charakteru výuky, připomínají význam konkrétních pedagogů-osobností. Popisují, zda se během studia přiblížili podstatě vlastního specifického uměleckého tématu/výrazu. Formulují odlišnost principů středoškolského formátu uměleckého studia vzhledem k vlastním zkušenostem následného absolvování pražské AVU. Někteří reflektují výuky na hořické škole i optikou vlastních pedagogických zkušeností. Pregnantně formulují existenci specifické esence v jejich umělecké práci, která vyplynula právě ze studia na této škole. Video-komentáře autorů/autorek tak odkrývají další obsahové roviny a živým způsobem rozšiřují působení vystavených děl.
Videozáznamy přibližují ale i atmosféru dnešního stavu školy, a to díky výpovědím některých současných pedagogů – LADISLAVA JEZBERY, MARTINY HOZOVÉ a JANA POSPÍŠILA, – všichni jsou i jejími dřívějšími absolventy. Vystavující často připomínají poměrně úzké zaměření dobové výuky na řemeslnou dovednost, a právě uvedení pedagogové se již řadu let pokouší vnést do výukového konceptu především uměleckou rovinu. Oživují tak vlastně principy spjaté se založením školy, kdy jedinečný charakter instituce a vysoká kvalita výuky se zasloužily o mezinárodní věhlas školy, a výrazně tedy ovlivnily nejen umělecký názor a díla samotných studentů, ale i kulturní charakter samotného města.
Pozn. V textu je jednotně použita zkratka SUPŠSK vycházející ze současného názvu školy, i když před rokem 2020 šlo o Střední průmyslovou školu kamenickou a sochařskou (SPŠKS).
grafika: Pavel Tichoň
koncept instalace: Petr Stibral
spolupráce na výstavě: Ladislav Jezbera, Anna Crhová
Foto: Anna Pleslová
Videorozhovory s vystavujícími a současnými pedagogy školy:
KRYŠTOF KAPLAN (*1987 v Praze) studoval v letech 2002–2006 na SUPŠSK Hořice a v letech 2008–2013 absolvoval AVU v Praze (J. Zeithamml), kde dále v letech 2015–2016 působil jako asistent. Od roku 2015 proběhla řada jeho samostatných výstav, z nedávné doby připomeňme např.: Tenze, Centrum současného umění DOX, Praha, 2019; Metafyzika / Procesy, Atrium, Praha, 2019; Korporealita, Pragovka Gallery, Praha, 2020; Hladkáň, Galerie Dům, Broumov, 2022. Roku 2008 spoluzaložil kapelu Vložte kočku a s bratrem Cyrilem působí v hudební dvojici Kaplan Bros.
MARKÉTA KOREČKOVÁ (*1975 v Chrudimi) studovala v letech 1989–1992 na SUPŠSK Hořice a v letech 1992–1999 na pražské AVU (M. Knížák, K. Nepraš), absolvovala stáže na AVU (J. Zeithamml) a na Sommerakademie Salzburg (L. Ewing). Samostatně vystavuje od roku 2001, z nedávných let připomeňme např.: První a poslední, Výklady AXA, Praha, 2021; Home Sweet Home (společně s J. Mackem), Gočárova galerie, Pardubice, 2022. V současné době vyučuje na Střední škole grafického designu v Lysé nad Labem.
ŠTĚPÁN MÁLEK (*1966 v Chlumci nad Cidlinou) studoval v letech 1981–1984 na SUPŠSK Hořice, v letech 1984–1985 na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové, kde v letech 1996–2000 pedagogicky působil, a v letech 1990–1996 dále absolvoval pražskou AVU (S. Kolíbal, H. Demartini, J. Zeithamml). Je předsedou Klubu konkretistů KK3, od roku 2011 připravuje festivaly Konkrétní podzim. Je aktivní i v oblasti punkové hudby.
LENKA MELKUSOVÁ (*1978 ve Valticích) studovala v letech 1993–1997 na SUPŠSK Hořice a v letech 1997–2004 na pražské AVU (J. Hendrych), kde v roce 2002 uskutečnila stáž v malířském ateliéru (J. Skrepl) a v roce 2003 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (P. Štecha). Od roku 2002 se zúčastnila řady výstav, z nedávné doby připomeňme např. Krása & půvab, Oblastní galerie Liberec, 2019.
PETR STIBRAL (*1977 v Praze) studoval v letech 1992–1996 na SUPŠSK Hořice a v letech 1997–2004 absolvoval pražskou AVU (J. Zeithamml, V. Kokolia). Od roku 2004 proběhla řada jeho samostatných výstav, z nedávné doby uveďme např. jeho účast na výstavách Divoce, NoD, Praha, 2020; RAW (společně s J. Lipavským a M. Lipavským), VčG Pardubice, 2022; Festival m3 – Umění v prostoru, Praha, 2022. Je autorem mnoha site-specific instalací a intervencí do městského i krajinného prostoru. Od roku 2014 vyučuje na Vyšší odborné škole uměleckoprůmyslové a SUPŠ v Praze.
LADISLAV JEZBERA (*1976 v Hořicích v Podkrkonoší) studoval v letech 1991–1995 na SUPŠSK Hořice, kde od roku 2014 pedagogicky působí, a v letech 1995–2001 studoval na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně (V. Preclík, J. Ambrůz).
MARTINA HOZOVÁ (*1971 v Hradci Králové) studovala v letech 1985–1989 na SUPŠSK Hořice, kde od roku 2012 pedagogicky působí. AVU v Praze absolvovala v letech 1989–1995 (K. Nepraš) a 2006–2008 (P. Siegl).
JAN POSPÍŠIL (*1973 v Jeseníku) studoval v letech 1990–1993 na SUPŠSK Hořice, kde v současné době pedagogicky působí. V letech 1993–2000 absolvoval AVU v Praze (K. Nepraš).
Galerie plastik bude v roce 2024 otevřena od 25. dubna, kdy zahájíme výstavu věnovanou 140. výročí založení Střední umělecko-průmyslové školy sochařské a kamenické v Hořicích, následovat bude 10. ročník tradičního Mezinárodního festivalu krásných umění – tentokrát netradičně pojatý jako mezinárodní přehlídka současného umění na téma kosmos.
Návštěvu před oficiálním začátkem sezony, nebo mimo otevírací dobu je možné domluvit na crhova@muzeum.horice.org nebo na telefonním čísle 778 468 371.
Těšíme se na vaše návštěvy!
To, co zbylo / Kaplan, Korečková, Málek, Melkusová, Stibral / Výstava ke 140. výročí SUPŠSK v Hořicích
termín: 25. 4. – 14. 7. 2024
kurátorka: Iva Mladičová
vernisáž s tvorbou živého sousoší ve čtvrtek 25. dubna od 17 hodin
V roce 2024 si připomeneme 140. výročí založení Střední průmyslové školy sochařské a kamenické v Hořicích – tuto významnou instituci, zásadně ovlivňující kulturní dění v Hořicích a dodnes připravující mladé umělce a umělkyně pro další studium, připomene MMG výstavou.
Pro výstavu bude upravena stálá expozice Galerie plastik, jejíž díla jsou do velké míry spojena právě s fungování hořické sochařské školy. Tradičně bude výstava probíhat ve výstavních prostorách Galerie plastik, ale pronikne i do veřejného prostoru Hořic.
V těchto různorodých prostorech bude nejen zkoumat různorodá témata spojená se slávou i s těžkostmi školy, bude také obecnou úvahou o měnící se roli sochařství v uplynulých 140 letech. Pro toto zkoumání využije nejen díla ze sbírek MMG a SUPŠSK a zápujčky děl významných studentů*ek a absolventů*ek, pro účely výstavy vzniknou také nová díla, reagující přímo na nezaměnitelnou tradici sochařství v Hořicích.
10. Mezinárodní festival krásných umění: Kosmos
termín: 3. 8. – 27. 10. 2024
kurátorka: Anna Crhová
Od roku 2014 probíhá v Hořicích každoročně Mezinárodní festival krásných umění, který v minulých ročnících představoval umění a kulturu vybraných států prostřednictvím výstavy a doprovodného programu. Ve starších ročnících se jednalo o skupinové výstavy, v posledních dvou ročnících pak o sólové výstavy reprezentující vybranou kulturní oblast (Andrew Gilbert, Néphéli Barbas). 10. ročník v roce 2024 tento festival symbolicky završí a bude tedy pojat odlišně – bude přehlídkou vybraných mezinárodní umělců, zpracovávajících společné téma vše přesahující a všem společné, kterým bude kosmos.
Téma kosmu láká lidstvo dlouhodobě, nekonečný vesmír je prostorem nekonečných možností imaginace, volného prostoru utváření možných i nemožných, ideálních i dystopických světů. Literární a filmové sci-fi, okouzlení krásou hvězdné oblohy i vědecké poznatky mají svůj vliv i na svět výtvarného umění a nevyhýbá se jim tak ani umění současné. Právě široké škále pohledů současného umění do kosmu bude věnován 10. ročník Mezinárodního festivalu krásných umění v Hořicích.
