Když František Gross, malíř absurdních mechanismů i poeticky technicistních krajin, na sklonku života vzpomínal, jak rodné Novopacko prostoupilo na jeho plátna, jako by se přímo vyznával i k barevnosti hořického obrazu. Fantaskní hlava, nesoucí všechny znaky Grossovy neofigurativní konstruktivistické estetiky, dominuje kultivované podhorské krajině s linií krkonošských hřbetů a ostrou siluetou Sněžky na horizontu.
„Na mě to okolí, kde je permský útvar s červenými plochami polí, mělo veliký vliv. Což je právě vidět na většině mých obrazů. Nesnažím se o to, je to podvědomé, ale faktem je, že se na každém plátně najde aspoň jeden z odstínů červenice. Tak jako v Nové Pace – když je sucho, je růžová, když zmokne, je bordó až někdy úplně červená. Mně se prostě ta barva líbí.“