Stanislav Sucharda

pozv_krum_m
pozvánka

Stanislav Sucharda: od patriotismu k modernismu.

Přednáška historika umění Martina Krummholze z Ústavu dějin umění AV ČR se uskuteční 4. dubna 2017 od 17 hodin v Divadelním sále hořické radnice.

Stanislav Sucharda (1870 – 1916) nesporně náleží mezi klíčové umělce, jež na přelomu 19. a 20. století utvářeli podobu moderního českého sochařství. Suchardovy zásluhy v oblasti konstituování oboru moderní české medaile a plakety můžeme dokonce bez nadsázky označit jako fenomenální.

Sucharda se narodil v Nové Pace do rodiny s více než stoletou uměleckou tradicí. Sochařství studoval nejprve na akademii ve Vídni a posléze u J. V. Myslbeka na pražské Umělecko-průmyslové škole. Profesor Myslbek záhy ocenil Suchardovo nadání, když jej jmenoval svým asistentem. Suchardova raná tvorba je ovlivněna nejen příkladem výjimečného učitele, ale rovněž vlivem vyspělého francouzského sochařství a aktuálního modernismu. Díla autorova zralého období, veřejnosti takřka neznámá, vykazují v kontextu soudobého českého sochařství velmi progresivní znaky. Stanislav Sucharda vynikal nejen jako talentovaný umělec, ale rovněž jako čilý účastník společensko-kulturního dění. Kolegové vysoko cenili sochařovu uměleckou produkci i mimořádné morální kvality. Sucharda byl opakovaně zvolen předsedou SVU Mánes, jež na počátku 20. století reprezentoval pokrokové tendence v českém umění. Celoživotním pedagogickým působením na pražských uměleckých školách měl Sucharda bezprostřední možnost formovat nové talenty v oboru.

Život a dílo Stanislava Suchardy se i po více než sto letech od sochařova skonu těší zájmu příznivců umění i badatelů. Martin Krummholz se svým soustředěným odborným zájmem o Suchardovu tvorbu v rámci českého sochařství kolem roku 1900 řadí mezi přední znalce problematiky. Krummholz také prostřednictvím nadace a muzea Stanislava Suchardy aktivně spolupracuje na záchraně děl ze sochařovy pozůstalosti a na jejich popularizaci. Mezi další Krummholzovy aktivity související s historií sochařství patří koordinace projektu Stopy tvorby – dědictví velkých sochařů první poloviny 20. století, jež je zaměřen na péči o sochařské památky ze sádry.

Městské muzeum a galerie srdečně zve všechny zájemce o dějiny sochařství na poutavý výklad o tvorbě a životních osudech jednoho z předních českých umělců počátku 20. století.

Ivan Podobský

Malíř a lidový sochař, fušer Ivan Podobský (1956), žák Adriaena Brouwera a Jana Zemana, českorajský endemit. Vystudoval na hudebně-dramatickém oddělení Pražské konzervatoře. V roce 1978 vstoupil do divadla Semafor, do skupiny J. Suchého. Současně se stal členem kultovní hudební skupiny Jablkoň, kde hrál na bicí. Roku 2000 opouští Jablkoň i Prahu a spolupracuje s akademickým sochařem Jiřím Novákem u něhož se učí řemeslo a restauruje sochy v Českém ráji. Postavil si ateliér v Rovensku pod Troskami a svou tvorbou se snaží přispět tak nějak k svérázu života.
Výstava obrazů, soch a objektů Ivana Podobského bude zahájena v sobotu 1. dubna v 15 hodin za účasti autora.
V rámci vernisáže zahraje hudební uskupení „Půljablkoň“.

plakat_IP
plakát k výstavě

Výstavní plán Galerie plastik

Galerie plastik – plán výstav na rok 2017

1. 4. – 30. 4.

Ivan PodobskýOhníčky, skály a my

Ivan Podobský (1956) představí v Galerii plastik svůj životní příběh umění. Sklony k výtvarému tvoření zdědil po otci a dědovi a rozvíjel je zcela ve shodě s dalšími zájmy své vpravdě renesanční osobnosti. Začínal v baletní škole pražské konzervatoře, po zranění s překvapivou lehkostí přešel na činohru a ještě před maturitou začal hrát v Semaforu. Dramatická umění posléze vyměnil za hru na bicí v hudební formaci Jablkoň. Když dostal nabídku spolupracovat na restaurování soch v domovském kraji Českého ráje, mohl přirozeně navázat na předchozí výtvarné aktivity a rozvinout další ze svých talentů. Obrazy, sochy a objekty vystavené na hořické výstavě vznikaly v delším časovém období a jako celek mohou podat intenzivní výpověď o autorových vzorech a múzách, o jeho vztahu ke krajině, tradici i lidem.

6. 5. – 4. 6.

Josefína JonášováSochy

Josefína Jonášová (1986) je absolventkou sochařského ateliéru Jaroslava Róny na pražské AVU. Pro její tvorbu je typické prolínání přístupů, významů, zrcadlení závažnosti v nezávažnosti, míšení kategorií existence. Snová, odlehčená a přitom těžkotonážní vizualita je tak projekčním plátnem pro závažná společenská a existenciální témata, či naprosto naopak; závažná témata se rozplývají pod nánosem vrstev hlíny či barev a s lehkostí se vám nepozorovaně vrývají do podvědomí, aby se posléze v nečekaný moment vynořila a nedala vám bdít. Záleží na tom, jakou hru s vámi Josefína zrovna hraje. Tak či onak, nudit se rozhodně nebudete.

www.josefinajonasova.cz

16. 6. – 2. 7.

4. Mezinárodní festival krásných umění: Polsko

Mezinárodní festival krásných umění 2017 se uskuteční ve spolupráci se Strzegomským centrem kultury. Polské současné umění bude v Hořicích reprezentovat pět umělců:

Franciszek Gołębiowski (1963) – malíř, grafik, sochař, keramik, věnuje se rovněž street artu a land-artu

Tomek Kruszelnicki (1986) – grafik a fotograf

Patryk Nieczarowski (1979) – sochař, věnuje se také restaurování rytířských zbrojí a výrobě historických replik

Ewa Solima – malířka a sochařka, navrhuje autorské kabelky a obuv

Aleksandra Skolak – návrhářka šperků

15. 7. – 1. 10. 2017

Max ŠvabinskýRané grafické dílo

Max Švabinský (1873 – 1962) stál na počátku 20. století u zrodu české moderní grafiky. V roce 1910 se ujal vedení nově otevřené grafické speciálky na pražské AVU a v roce 1917 patřil mezi zakládající členy Hollaru, sdružení českých umělců grafiků. Výstava v Galerii plastik se koná u příležitosti 100. výročí první samostatné prezentace grafického díla Maxe Švabinského, která proběhla v roce 1917 právě v Hořicích.

7. 10. – 29. 10. 2017

Jan StriaKouzlo okamžiku, výstava fotografií

Dobrodruh a cestovatel Jan Stria je velmi dobře znám široké veřejnosti nejen v rámci České Republiky, velmi úspěšně je jeho jméno zapsáno i na mnoha zahraničních fotografických serverech. Jeho snové fotografie pravidelně vyhrávají fotografické soutěže a můžete se s nimi setkat na titulních stranách zahraničních časopisů. Vzhledem k jeho všestrannému talentu se jeho galerie může pochlubit nejen překrásnými krajinami, ale i působivými portréty, makro snímky a ochutnávkou z říše zvířat. Jak sám autor říká, tím jeho spektrum nekončí a rád posune hranice i do dalších fotografických oblastí. Pro překrásnou atmosféru, kterou jeho fotografie dýchají, autor neváhá obětovat veškeré pohodlí dát svým snímkům osobitost a „duši“ – tedy to, co činí rozdíl mezi fotografem a majitelem fototechniky.

Rekonstrukce budovy Městského muzea Hořice

Vážení návštěvníci, do podzimu 2018 probíhá rozsáhlá rekonstrukce Městského muzea Hořice. Pro veřejnost je z tohoto důvodu muzeum uzavřené. Depozitáře budou přesunuty na adresu Husova 1414, do budovy bývalého gymnázia. Návštěvní doba pro badatelskou činnost bude upřesněna po přestěhování depozitářů. Kontakt pro badatele: +420 730 158 100. Výstavy budou probíhat v Galerii plastik na adrese Gothard 1639. Výstavní plán bude upřesněn během několika týdnů. Děkujeme za pochopení.

Uzavření muzea

Uzavření muzea pro veřejnost z důvodu rekonstrukce

Vážení návštěvníci, z důvodů probíhajících přípravných prací pro plánovanou rozsáhlou rekonstrukci muzejní budovy musela být zkrácena doba trvání probíhajících výstav. Výstavy Móda a odívání mezi lety 1948-1989 v Československu a Keramika a sklo z muzejních depozitářů můžete zhlédnout již jen do pátku 6. ledna 2017. Od pondělí 9. ledna 2017 bude muzeum pro veřejnost uzavřeno. Děkujeme za Vaši přízeň a těšíme se na shledanou.

Představujeme

Vzácný odkaz hořickému muzeu

V těchto dnech obdrželo hořické muzeum do svých sbírek vzácný dar z odkazu profesora MUDr. Miloše Máčka, DrSc., významného hořického rodáka.

Narodil se 6. prosince 1922 Anně a Františku Máčkovým s rodovými kořeny z matčiny strany na Hořicku. Dědeček Ježek měl prosperující rukavičkářství v Komenského ulici a prostřednictvím babiččiných sester byli spřízněni s významnými hořickými rodinami. Jedna ze sester se provdala za sochaře Quida Kociána a druhá se přivdala do umělecké rodiny Maixnerů. Své dětství a prakticky celý život prožil Miloš Máček v Praze, kam se rodiče záhy odstěhovali za prací. Otec získal místo účetního u firmy Ascher, kde pracoval po celý život a kariérně vystoupal až na místo prokuristy. Přesto se však rodina, kam o čtyři roky později přibyl ještě druhý syn Jaroslav, ráda vracela na prázdniny do Hořic, kde si pořídila z dědictví po dědečkovi domek v Macharově ulici.

Ačkoliv peněz nebylo nazbyt, nechali Máčkovi oba syny studovat. Miloš se ve volném čase věnoval skautingu a cvičení v Sokole, nakonec však u něj převládly zájmy kulturní a zapojil se do studentské skupiny sdružené kolem časopisu Mladá Kultura, v níž se diskutovalo nejen o literatuře, ale i filozofii a politice. Jejich vzory byli básníci, spisovatelé a herci Voskovec a Werich, E. F. Burian, V. Nezval, J. Seifert, Vl. Vančura a mnozí jiní. Bohužel, mnozí z těchto studentů, hlavně židé, nepřežili válku. Mezi Milošovy přátele z té doby patřili např. Ivan Osvald, pozdější redaktor Mladé fronty a docent AMU, Jiří Hájek, redaktor Tvorby, malíř Paderlík či básník Josef Kainar. Rodina žila spokojeně až do války. Ačkoliv se Máčkovi sami přímo nevěnovali odbojové činnosti, neodepřeli pomoc příbuzným – neteři a jejímu muži a další příbuzné, kteří byli do odboje zapojeni a hledali úkryt před gestapem. Máčkovi, žijící v malém bytě, jim sice poskytli nocleh jen na krátkou dobu, přesto si pro rodiče gestapo jednoho dne přišlo. A protože právě v těchto dnech byl spáchán atentát na Heydricha, byli Anna a František Máčkovi 30. května 1942 v prvním seznamu popravených za schvalování atentátu na říšského protektora. Jejich památku dnes připomíná pamětní deska v Masarykově věži samostatnosti.

Miloš, tehdy již dvacetiletý, našel práci v Penzijní pojišťovně na Smíchově. Hned po válce se nechal zapsat ke studiu na lékařské fakultě a díky své píli a dobrým výsledkům se mu podařilo získat diplom již za čtyři roky. Rozhodl se věnovat pediatrii a své první zaměstnání získal na umístěnku v jilemnické nemocnici, odkud byl později přeložen do Liberce.

„V 50. letech minulého století přechází do Prahy na I. Dětskou kliniku, kde pod vedení prof. Švejcara čerpal cenné zkušenosti a profesně stoupal. Solidní pediatrická erudice mu umožnila vybudovat mezinárodně unikátní vývojově orientovaná pracoviště, vypracoval řadu rehabilitačních programů v pediatrii. Jako první zavedl rehabilitaci dětských kardiaků, pověstné jsou rovněž jím navržené rehabilitační programy pro dětské astmatiky. Věnoval se studiu vlivu pohybu na vývoj zdravých dětí. Tato orientace pražské Kliniky tělovýchovného lékařství a rehabilitace na tehdejší Fakultě dětského lékařství rychle přitáhla pozornost ze zahraničí a pracoviště se zapojilo mj. do mezinárodního biologického programu. Klinika spolupracovala s Ústavem pracovní fysiologie v Dortmundu. To bylo v šedesátých letech minulého století neobvyklé, mezinárodní spolupráce se pěstovala málo. V letech 1963 – 1969 byl profesor Máček děkanem fakulty.
Profesor Máček byl činný ve vědeckých aktivitách, např. v Mezinárodní organizaci sportovní mediciny (IBP),(FIMS), opakovaně organizoval symposia Pediatric Group of Work Physiology. Publikoval na tři sta primárních publikací, z toho třetinu v zahraničí. Je čestným členem Americké společnosti pro pediatrickou fysiologii. Je autorem nebo spoluautorem monografií a učebnic. Obklopil se schopnými spolupracovníky, klinika vedená jeho následovníky zůstává chloubou fakulty.“ (zdroj Ondřej Hrušák, Jan Herget: Významné životní jubileum profesora MUDr. Miloše Máčka, DrSc. In: https://www.lf2.cuni.cz/fakulta/clanky/rozhovory/vyznamne-zivotni-jubileum-profesora-mudr-milose-macka-drsc).

V r. 1988 odešel prof. MUDr. Miloš Máček, DrSc. do penze, ale i nadále pracoval na fakultě jako konzultant na poloviční úvazek a až do svých 89 let měl minimální učební úvazek 0,1. Během svého života byl oceněn řadou tuzemských i zahraničních vyznamenání, z nichž si nejvíce vážil medaile J. E. Purkyně a Zlaté medaile fakulty dětského lékařství. Odchod do důchodu umožnil prof. Máčkovi věnovat se naplno své velké zálibě – malování. Náměty hledal především v přírodě. Maloval krajiny městské i venkovské (Hořice a okolí, motivy z Českomoravské vrchoviny, z jižních Čech, z Jeseníků, kam jezdil na chalupu i z dovolené v Dalmácii a v Itálii). Nevyhýbal se však ani motivům kytic a zátiší s ovocem. Každoročně obesílal výstavy Výtvarné skupiny lékařů, které se konaly nejen v Praze, a uspořádal i několik samostatných výstav. Obrazy věnoval svým přátelům doma i v cizině a členům rodiny. Ve své poslední vůli pamatoval také na rodné město Hořice a hořické Galerii plastik daroval dva své obrazy – olejomalby Kytice a Krajina a obraz malovaný bratrancem své maminky Quidem Romanem Kociánem: Kytice vlčích máků. Tato díla převzali v minulých dnech zástupci města a galerie a budou řádně zaevidována a zařazena do umělecké sbírky Městského muzea a galerie Hořice. Děkujeme.

PhDr. Oldřiška Tomíčková
Městské muzeum a galerie Hořice
Foto: Tomáš Mates

 

 

 

Ukázka řemesla pro školní skupiny

Vážení návštěvníci, v hořickém muzeu probíhá výstava Keramika a sklo z muzejních depozitářů. Ukázky práce na hrnčířském kruhu pro školní skupiny probíhají ve všední dny do 9.12. 2016 na základě předběžné objednávky na t.: 734 255 093. Plné vstupné je 30,-Kč, studentské 15,- Kč, děti do 6 let vstup zdarma. Těšíme se na Vás 🙂

19

PB300011 PB300017237239