Rozhovor s Ivanem Podobským

„Ohníčky, skály a my“ podle Ivana Podobského, umělce, který nesnáší umění

IMG_4689 CMYK_m
Ivan Podobský „Skála“

„Já nesnáším umění,“ prohlásil uprostřed našeho rozhovoru Ivan Podobský. Člověk, který začínal jako herec v Semaforu, pak se naplno věnoval hudbě ve skupině Jablkoň a nakonec se přesunul do Českého ráje jako restaurátor soch a v současné době se naplno věnuje malování a sochaření. Jak Ivan Podobský nedělá umění, se můžete přijít přesvědčit na výstavu jeho obrazů ve foyer Kulturního centra Střelnice, kde po deseti letech povede prostřednictvím svých maleb dialog se všemi, kteří budou chtít.

Ivan Podobský je široké veřejnosti známý ze dvou důvodů. Hrál po boku Jiřího Suchého v divadle Semafor, kde zazářil hlavně jako voják ve Smutku bláznivých panen. Pak působil jako perkusionista v kapele Jablkoň. Až ho nakonec oslovila Marie Učíková s nabídkou spolupráce na restaurování soch v Českém ráji. „Mimochodem, všechno jsou to desetiletky. A všechny stály za to a nijak bych neměnil,“ říká sám tvůrce. „Někdy je zajímavé, co si člověk o sobě myslí, a jak to ten život pak rázem změní,“ začíná úvahu nad svým profesním životem. „Já jsem si nejdřív myslel, že budu velký herec a zpěvák. Herec a zpěvák jsem sice byl, ale ne velký,“ říká s veselým úsměvem Podobský. Vypráví, jak stáli jednou před premiérou se Suchým na jevišti a on mu říkal: „Pane Podobský, po téhle premiéře se ty televize o vás poperou, to budete koukat.“ „On totiž věřil, že budu takovým nástupcem Pucholta,“ vysvětluje Podobský. „No a nepřišlo nic. S Jablkoněm to bylo podobné. Myslel jsem, že jsme na pokraji velkého úspěchu a ono nic,“ dodává. Ivan Podobský tvrdí, že takový osud ho provází celý život.

Pokračování textu Rozhovor s Ivanem Podobským

Přednáška Martina Krummholze

Přednáška „Stanislav Sucharda: od patriotismu k modernismu“

Sochař Stanislav Sucharda pocházel z packé umělecké rodiny, která již od 18. století reprezentovala sochařství regionu. Postupně se rodinná dílna etablovala na přední producenty funerální plastiky a posléze takřka převzala monopol na výrobu a restaurování kostelního mobiliáře v rozsáhlé oblasti Východních Čech. Také oltáře a sochy hořického kostela Narození Panny Marie byly v devatenáctém století opraveny „Suchardovskou dílnou“. Prostředí rodiny bezpochyby předurčilo profesní dráhu nejstaršího syna. Stanislav Sucharda umělecké ambice svých předků nejen naplnil, ale ve všech ohledech je daleko předčil. Již ve své době se stal mezinárodně uznávaným sochařem s nadáním pokrokově řešit jak aktuální témata, tak tradiční náměty.

Díky erudovanému výkladu historika umění Martina Krummholze se účastníci hořické přednášky seznámili s řadou zajímavých poznatků o životě a díle Stanislava Suchardy. Pracovníci muzea a galerie tímto děkují pozornému publiku za podporu dějin sochařství, jež představují nedílnou součást identity Hořic.

Muzeum na nové adrese

Uzavření muzea z důvodu rekonstrukce.

Vážení návštěvníci, do podzimu 2018 probíhá rozsáhlá rekonstrukce budovy Městského muzea Hořice. Pro veřejnost je z tohoto důvodu muzeum uzavřené. Depozitáře jsou přesunuty na adresu Husova 1414, do budovy bývalého gymnázia. Kontakt pro badatele: +420 730 158 100.

Výstavy budou probíhat v Galerii plastik na adrese Gothard 1639.
Výstavní plán Galerie plastik najdete na
https://galerie.horice.org/vystavni-plan-galerie-plastik/
Děkujeme za pochopení.

Výstava IP

Já: Ivan Podobský

Ivan Podobský představuje v Galerii plastik rozmanitou sestavu obrazů, objektů a soch, v nichž tlumočí svůj životní postoj i silný vztah ke kraji Českého ráje.

Autor, který se v minulosti aktivně věnoval tanci, hudbě a herectví, rovněž vytrvale tíhl k výtvarnému umění. Zálibu v malbě zdědil po otci a dědovi, jejichž krajinné motivy, spolu s vlámským žánrovým malířstvím období baroka, spoluformovaly Podobského malířský projev.

Ostatně mnohé z původních stimulů se přepisují i na autorova současná plátna. Vedle několika přímých parafrází na klasiky dějin umění a literatury, Podobský v Hořicích představuje zejména svou vizi krajiny. Obrazy ovládají skaliska podobající se tajemným figurám. Kamenné útvary nabývají podob kuriózních hebrejských znaků. Na tmavých lukách žhnou květy ohnivých barev. Zátiší s vodním ptactvem je nejen přírodní scenérií, ale současně odkazem na prchavost lidského života. Vedle monumentálních formátů Podobský vystavuje komorní olejomalby na dřevě. Dílka, z nichž sálá lehkost, nadhled a humor, zosobňují další kvality pro autora tolik typické.

Výstava Ivana Podobského v Galerii plastik si rozhodně zaslouží diváka ochotného prohlédnout skrze prvotní temnou vrstvu děl. Odměnou mu bude čistá radost z nalézání výtvarných fines, zdánlivě skrytých významů a hříček.

Stanislav Sucharda

pozv_krum_m
pozvánka

Stanislav Sucharda: od patriotismu k modernismu.

Přednáška historika umění Martina Krummholze z Ústavu dějin umění AV ČR se uskuteční 4. dubna 2017 od 17 hodin v Divadelním sále hořické radnice.

Stanislav Sucharda (1870 – 1916) nesporně náleží mezi klíčové umělce, jež na přelomu 19. a 20. století utvářeli podobu moderního českého sochařství. Suchardovy zásluhy v oblasti konstituování oboru moderní české medaile a plakety můžeme dokonce bez nadsázky označit jako fenomenální.

Sucharda se narodil v Nové Pace do rodiny s více než stoletou uměleckou tradicí. Sochařství studoval nejprve na akademii ve Vídni a posléze u J. V. Myslbeka na pražské Umělecko-průmyslové škole. Profesor Myslbek záhy ocenil Suchardovo nadání, když jej jmenoval svým asistentem. Suchardova raná tvorba je ovlivněna nejen příkladem výjimečného učitele, ale rovněž vlivem vyspělého francouzského sochařství a aktuálního modernismu. Díla autorova zralého období, veřejnosti takřka neznámá, vykazují v kontextu soudobého českého sochařství velmi progresivní znaky. Stanislav Sucharda vynikal nejen jako talentovaný umělec, ale rovněž jako čilý účastník společensko-kulturního dění. Kolegové vysoko cenili sochařovu uměleckou produkci i mimořádné morální kvality. Sucharda byl opakovaně zvolen předsedou SVU Mánes, jež na počátku 20. století reprezentoval pokrokové tendence v českém umění. Celoživotním pedagogickým působením na pražských uměleckých školách měl Sucharda bezprostřední možnost formovat nové talenty v oboru.

Život a dílo Stanislava Suchardy se i po více než sto letech od sochařova skonu těší zájmu příznivců umění i badatelů. Martin Krummholz se svým soustředěným odborným zájmem o Suchardovu tvorbu v rámci českého sochařství kolem roku 1900 řadí mezi přední znalce problematiky. Krummholz také prostřednictvím nadace a muzea Stanislava Suchardy aktivně spolupracuje na záchraně děl ze sochařovy pozůstalosti a na jejich popularizaci. Mezi další Krummholzovy aktivity související s historií sochařství patří koordinace projektu Stopy tvorby – dědictví velkých sochařů první poloviny 20. století, jež je zaměřen na péči o sochařské památky ze sádry.

Městské muzeum a galerie srdečně zve všechny zájemce o dějiny sochařství na poutavý výklad o tvorbě a životních osudech jednoho z předních českých umělců počátku 20. století.

Ivan Podobský

Malíř a lidový sochař, fušer Ivan Podobský (1956), žák Adriaena Brouwera a Jana Zemana, českorajský endemit. Vystudoval na hudebně-dramatickém oddělení Pražské konzervatoře. V roce 1978 vstoupil do divadla Semafor, do skupiny J. Suchého. Současně se stal členem kultovní hudební skupiny Jablkoň, kde hrál na bicí. Roku 2000 opouští Jablkoň i Prahu a spolupracuje s akademickým sochařem Jiřím Novákem u něhož se učí řemeslo a restauruje sochy v Českém ráji. Postavil si ateliér v Rovensku pod Troskami a svou tvorbou se snaží přispět tak nějak k svérázu života.
Výstava obrazů, soch a objektů Ivana Podobského bude zahájena v sobotu 1. dubna v 15 hodin za účasti autora.
V rámci vernisáže zahraje hudební uskupení „Půljablkoň“.

plakat_IP
plakát k výstavě

Výstavní plán Galerie plastik

Galerie plastik – plán výstav na rok 2017

1. 4. – 30. 4.

Ivan PodobskýOhníčky, skály a my

Ivan Podobský (1956) představí v Galerii plastik svůj životní příběh umění. Sklony k výtvarému tvoření zdědil po otci a dědovi a rozvíjel je zcela ve shodě s dalšími zájmy své vpravdě renesanční osobnosti. Začínal v baletní škole pražské konzervatoře, po zranění s překvapivou lehkostí přešel na činohru a ještě před maturitou začal hrát v Semaforu. Dramatická umění posléze vyměnil za hru na bicí v hudební formaci Jablkoň. Když dostal nabídku spolupracovat na restaurování soch v domovském kraji Českého ráje, mohl přirozeně navázat na předchozí výtvarné aktivity a rozvinout další ze svých talentů. Obrazy, sochy a objekty vystavené na hořické výstavě vznikaly v delším časovém období a jako celek mohou podat intenzivní výpověď o autorových vzorech a múzách, o jeho vztahu ke krajině, tradici i lidem.

6. 5. – 4. 6.

Josefína JonášováSochy

Josefína Jonášová (1986) je absolventkou sochařského ateliéru Jaroslava Róny na pražské AVU. Pro její tvorbu je typické prolínání přístupů, významů, zrcadlení závažnosti v nezávažnosti, míšení kategorií existence. Snová, odlehčená a přitom těžkotonážní vizualita je tak projekčním plátnem pro závažná společenská a existenciální témata, či naprosto naopak; závažná témata se rozplývají pod nánosem vrstev hlíny či barev a s lehkostí se vám nepozorovaně vrývají do podvědomí, aby se posléze v nečekaný moment vynořila a nedala vám bdít. Záleží na tom, jakou hru s vámi Josefína zrovna hraje. Tak či onak, nudit se rozhodně nebudete.

www.josefinajonasova.cz

16. 6. – 2. 7.

4. Mezinárodní festival krásných umění: Polsko

Mezinárodní festival krásných umění 2017 se uskuteční ve spolupráci se Strzegomským centrem kultury. Polské současné umění bude v Hořicích reprezentovat pět umělců:

Franciszek Gołębiowski (1963) – malíř, grafik, sochař, keramik, věnuje se rovněž street artu a land-artu

Tomek Kruszelnicki (1986) – grafik a fotograf

Patryk Nieczarowski (1979) – sochař, věnuje se také restaurování rytířských zbrojí a výrobě historických replik

Ewa Solima – malířka a sochařka, navrhuje autorské kabelky a obuv

Aleksandra Skolak – návrhářka šperků

15. 7. – 1. 10. 2017

Max ŠvabinskýRané grafické dílo

Max Švabinský (1873 – 1962) stál na počátku 20. století u zrodu české moderní grafiky. V roce 1910 se ujal vedení nově otevřené grafické speciálky na pražské AVU a v roce 1917 patřil mezi zakládající členy Hollaru, sdružení českých umělců grafiků. Výstava v Galerii plastik se koná u příležitosti 100. výročí první samostatné prezentace grafického díla Maxe Švabinského, která proběhla v roce 1917 právě v Hořicích.

7. 10. – 29. 10. 2017

Jan StriaKouzlo okamžiku, výstava fotografií

Dobrodruh a cestovatel Jan Stria je velmi dobře znám široké veřejnosti nejen v rámci České Republiky, velmi úspěšně je jeho jméno zapsáno i na mnoha zahraničních fotografických serverech. Jeho snové fotografie pravidelně vyhrávají fotografické soutěže a můžete se s nimi setkat na titulních stranách zahraničních časopisů. Vzhledem k jeho všestrannému talentu se jeho galerie může pochlubit nejen překrásnými krajinami, ale i působivými portréty, makro snímky a ochutnávkou z říše zvířat. Jak sám autor říká, tím jeho spektrum nekončí a rád posune hranice i do dalších fotografických oblastí. Pro překrásnou atmosféru, kterou jeho fotografie dýchají, autor neváhá obětovat veškeré pohodlí dát svým snímkům osobitost a „duši“ – tedy to, co činí rozdíl mezi fotografem a majitelem fototechniky.

Rekonstrukce budovy Městského muzea Hořice

Vážení návštěvníci, do podzimu 2018 probíhá rozsáhlá rekonstrukce Městského muzea Hořice. Pro veřejnost je z tohoto důvodu muzeum uzavřené. Depozitáře budou přesunuty na adresu Husova 1414, do budovy bývalého gymnázia. Návštěvní doba pro badatelskou činnost bude upřesněna po přestěhování depozitářů. Kontakt pro badatele: +420 730 158 100. Výstavy budou probíhat v Galerii plastik na adrese Gothard 1639. Výstavní plán bude upřesněn během několika týdnů. Děkujeme za pochopení.