Římský bůh lesů, polí a stád Faunus, ztotožňovaný se Satyrem, přírodním démonem řecké mytologie, náležel do družiny Bakcha (Dyonýsa), boha vína a nespoutaného veselí. Faunové byli popisováni jako lenošivá a chlípná stvoření, která trávila čas popíjením a pronásledováním Nymf. Jako zosobnění žádostivosti představovali oblíbený námět napříč dějinami výtvarného umění. Téma z jiné perspektivy rozvíjí například i jeden z nejslavnějších obrazů starého umění v českých sbírkách, Tiziánův Apollo a Marsyas z kroměřížské obrazárny.
Faun ze sbírky Galerie plastik je zobrazen jako pitoreskní bytost s typickými znaky – kozlíma nohama, zašpičatělýma ušima a růžky. Sochař jej vymodeloval v přikrčené pozici, jak podlomen pod tíhou těžké amfory na víno, na chvíli spočinul na rozeklaném skalisku. Vyčerpání z překvapivé tělesné zátěže se zračí v dále pokřivených rysech jeho skřetí tváře. Václav Suchomel využil Faunova atributu – nádoby na víno a navrhl postavu jako figurální výzdobu secesní fontány. Přestože návrh pochází již z prvního desetiletí 20. století, realizován byl až po Suchomelově smrti ve třicátých letech. Fontána s Faunem, dnes bohužel nefunkční, se nachází u jedné z původně továrnických vil (čp. 136) v Lázních Bělohradě (část Horní Nová Ves).
Jana Cermanová
